Ježíš Kristus

X






Neznáte heslo?
Ježíš Kristus
Aktualizujte prosím váš prohlížeč pro zobrazení některých provedených změn na stránkách.
ZOBRAZIT / SKRÝT INFORMACE
Klíčová slova: , ,

Přidáno: 01 ledna, 2013

Zobrazeno: 11 554 x

Zjevení Janovo

Vstupní slovo

1 ¹Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. ² Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. ³ Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.
⁴ Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před trůnem ⁵ a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů ⁶ a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.
⁷ Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen.
⁸ Já jsem Alfa i Omega, první Pán Bůh, ten který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.

Povolání Jana

⁹ Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos.¹⁰ Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: ¹¹„Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“
¹² Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; ¹³ uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. ¹⁴ Jeho hlava a vlasy bělostně jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; ¹⁵ jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje.¹⁶ V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.
¹⁷ Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ¹⁸ ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. ¹⁹ Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. ²⁰ Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“

List do Efezu

2 ¹ Andělu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který prochází mezi sedmi zlatými svícny:
²„vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. ³ Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehl jsi únavě. ⁴ Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.⁵ Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. ⁶ To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů stejně jako já.

⁷ Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím:
Tomu, kdo zvítězí,
dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“

List do Smyrny

⁸ Andělu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ:
⁹ „Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat; vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou, nýbrž je to spolek satanův! ¹⁰ Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.

¹¹ Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím;
Kdo zvítězí,
tomu druhá smrt neublíží.“

List do Pergama

¹² Andělu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč:
¹³ „Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan.
¹⁴ Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on ušil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva,¹⁵ tak i ty máš některé, kteří zastávají učení Nikolaitů. ¹⁶ Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst.

¹⁷Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím:
Tomu, kdo zvítězí,
dám jíst ze skryté many;
dám mu bílý kamének,
a na tom kaménku je napsáno nové jméno,
které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“

List do Thyatir

¹⁸ Andělu církve v Thyatirech piš: Toto praví Syn Boží, jenž má oči jako planoucí oheň a nohy jako zářivý kov:
¹⁹„Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti; vím, že tvých skutků je čím dál více. ²⁰Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svými učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách.²¹ Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. ²² Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí; ²³ a její dětí zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů. ²⁴ Vám ostatním v Thyatriech, kteří nepřijímáte toto učení, kteří jste nepoznali to, čemu říkají hlubiny satanovy, pravím: Nevkládám na vás jiné břemeno. ²⁵ Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.

²⁶ Kdo zvítězí a setrvá v mých skutcích až do konce,
Tomu dám moc nad národy:
²⁷ bude je pást železnou berlou,
jako hliněné nádobí je bude rozbíjet
²⁸ – tak jako já jsem tu moc přijal od svého Otce.
Tomu, kdo zvítězí,
dám hvězdu jitřní.
²⁹ Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.“

List do Sard

3 ¹Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd:
„Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. ² Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem;³ rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel,zachovávej je a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. ⁴ Přece však máš v Sardách několik osob, které tvůj šat nepotřísnily; ti budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou toho hodni.

⁵ Kdo zvítězí,
bude oděn bělostným rouchem
a jeho jméno nevymažu z knihy života,
nýbrž přiznám se k němu
před svým Otcem a před jeho anděly.
⁶ Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.“

List do Filadelfie

⁷Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:
⁸„Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. ⁹ Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.¹⁰ Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a pověří obyvatele země. ¹¹ Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.

¹² Kdo zvítězí,
toho učiním sloupem v chrámě svého Boha
a chrám již neopustí;
napíšu na něj jméno svého Boha
a jméno jeho města,
nového Jeruzaléma
který sestupuje z nebe od mého Boha,
i jméno své nové.
¹³ Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.“

List do Laodikeje

¹⁴ Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího:
¹⁵„Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! ¹⁶ Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. ¹⁷ Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. ¹⁸ Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potřebí oči, abys prohlédl. ¹⁹ Já kárám a trestám ty, které milují; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. ²⁰ Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

²¹ Kdo zvítězí
tomu dám usednout se mnou na trůn,
tak jako jsem zvítězil
a usedl s Otcem na jeho trůn.
²² Kdo má uši, slyš,
co Duch praví církvím.“

Vidění Boží moci

4 ¹Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ ² Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, ³ kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová.
⁴ Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata. ⁵ Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel – to je sedmero duchů Božích; ⁶ a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné oči zepředu i zezadu: ⁷První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. ⁸ Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají:

„Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“

⁹A kdykoliv ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, ¹⁰ padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy:

¹¹ „Jsi hoden, Pane a Bože náš,
přijmout slávu, čest i moc,
neboť ty jsi stvořil všechno
a tvou vůli všechno povstalo a jest.“

Sedmkrát zapečetěnou knihu přijal Beránek

5 ¹A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi. ² Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?“ ³ Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemi nemohl tu knihu otevřít podívat se do ní. ⁴ Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. ⁵Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ ⁶ Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. ⁷ Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice.
⁸ A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. ⁹ A zpívali novou píseň:

„Jsi hoden přijmout tu knihu
a rozlomit její pečetě,
protože jsi byl obětován,
svou krví jsi Bohu vykoupil lidi
ze všech kmenů, jazyků, národů a ras
¹⁰ a učinil je královským kněžstvem našeho Boha;
a ujmou se vlády nad zemí.“

¹¹ A viděl jsem jak kolem trůnu a těch bytosti i starců stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce; ¹² slyšel jsem je mocným hlasem volat:

„Hoden jest Beránek, ten obětovaný,
přijmout moc, bohatství, moudrost,
sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“

¹³ A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemi i v moři, všecko co v nich jest, slyšel jsem volat:

„Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“

¹⁴ A ty čtyři bytosti řekly: „Amen“; starci padli na kolena a klaněli se.

Hrůzy šesti pečetí

6 ¹Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ ² A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval.
³ Když Beránek rozlomil duhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytosti řekla: „Pojď!“ ⁴ A vyjel druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč.
⁵ Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: „Pojď!“ A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. ⁶ A z kruhu těch čtyř bytosti jsem slyšel hlas: „Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“
⁷A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“ ⁸ A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.
Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.
⁹ Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. ¹⁰ A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naší krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“ ¹¹ Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.
¹² A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl ¹³ a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, ¹⁴ nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. ¹⁵ Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči i mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, ¹⁶ a volali k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváři toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“
¹⁷ Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

Záchrana vyvolených

7 ¹Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili čtyřem větrům, aby žádný z nich nevál na zemi ani na moče ani na jakékoli stromoví.² A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: ³„Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“
 Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele:
⁵ z pokolení Juda dvanáct tisíc, z pokolení Rúben dvanáct tisíc, z pokolení Gád dvanáct tisíc, z pokolení Ašer dvanáct tisíc, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc, ⁶ z pokolení Manase dvanáct tisíc, z pokolení Šimeón dvanáct tisíc, z pokolení Levi dvanáct tisíc, ⁷ z pokolení Isachar dvanáct tisíc, z pokolení Zabulón dvanáct tisíc, ⁸ z pokolení Benjamín dvanáct tisíc označených.
⁹ Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. ¹⁰ A volali velikým hlasem:

„Díky Spasiteli, Bohu našemu,
Sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“

¹¹ A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, ¹² klaněli se Bohu a volali:

„Amen! Dobrořečený i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“

¹³ Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ ¹⁴ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. ¹⁵ Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. ¹⁶ Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, ¹⁷ neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí.“

Sedmá pečeť a andělé s polnicemi

8 ¹A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny. ² Potom jsem viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic.
³ Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnici před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. ⁴A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář. ⁵ Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ni oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení.
⁶ A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit.

Hrůzy šesti polnic

⁷ Zatroubil první anděl: Nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví. Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta.
⁸ Zatroubil druhý anděl; a jakoby mohutná hora hořící ohněm byla vržena do moře. Třetina moře se obrátila v krev ⁹ a zahynula třetina mořských tvorů a byla zničena třetina lodí.
¹⁰ Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vody. ¹¹ Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.
¹² Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže ze třetiny potemněly, a den i noc byly o třetinu temnější.
¹³ A viděl jsem a slyšel, jak středem nebeské klenby letí orel a volá mocným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země, až zaznějí polnice tří andělů, kteří ještě netroubili!“
9 ¹ Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti; ² otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. ³ Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióny. ⁴ Dostali rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele.
⁵ Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pět měsíců trýznily; byla to trýzeň, jako když škorpión bodne člověka. ⁶ V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát zemřít, ale smrt se jim vyhne.
⁷Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tvář měly jako lidé, ⁸ hřívu jako vlasy žen, ale zuby měly jako lvi. ⁹ Měly jakoby železné pancíře a jejich křídla hřmotila, jako když množství spřežení se řítí do boje. ¹⁰ A měly ocasy jako škorpióny a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců. ¹¹ Nad sebou měly krále, anděla propasti, hebrejským jménem Abaddon – to znamená Hubitel.

¹² První ,běda‘ pominulo, a hle, už jsou tu dvě další!
¹³ Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas od čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.
¹⁴ Ten hlas nařídil šestému andělu, držícímu polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, spoutané při veliké řece Eufratu!“ ¹⁵ Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, kdy mají pobít třetinu lidí. ¹⁶ A jejich jízdních oddílu bylo dvě stě miliónů – slyšel jsem jejich počet. ¹⁷ A ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce: pancíře měli ohnivé, rudě zářící a žhnoucí sírou; hlavy koňů byly jako hlavy lvů a z jejich tlam šel oheň, dým a sýra. ¹⁸ Touto trojí pohromou – ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam – usmrtili třetinu lidí. ¹⁹ Vražedná moc těch koňů je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou jako hadi a hlavy těch hadů přinášejí zhoubu.
²⁰ A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat; ²¹ neodvrátili se od svých vražd ani čarování, necudností ani krádeží.

Nové povolání k proroctví

10 ¹Tu jsem viděl dalšího mocného anděla, jak sestupuje z nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář byla jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy; ² v ruce měl otevřenou knížečku. Pravou nohou se postavil na moře, levou na pevninu ³ a vykřikl mocným hlasem, jako když zařve lev. Na jeho výkřik odpovědělo sedmero zahřmění. ⁴ Jakmile doznělo to sedmero zahřmění, chtěl jsem to zapsat; ale uslyšel jsem hlas u nebe: „Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, a nic nepiš!“ ⁵ Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi ⁶ a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce; ⁷ ve dnech, kdy zazní polnice sedmého anděla, naplní se Boží tajemství, jak je Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.
⁸ Hlas, který jsem slyšel z nebe, opět ke mně promluvil: „Jdi, vezmi tu otevřenou knihu z ruky anděla, který stojí na moři i na zemi.“ ⁹ Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi: „Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med.“ ¹⁰ Vzal jsem tu knihu z ruky anděla a snědl ji; v mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, zhořkla mi v žaludku.¹¹ Tehdy jsem slyšel: „Je třeba, abys znovu prorokoval proti mnoha národům, kmenům, jazykům i králům.“

Dva svědkové k výstraze světu

11 ¹ Tu mi byla dána rákosová míra a anděl mi řekl: “Vstaň změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. ² Ale vnější chrámový dvůr vynechej a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město do dvaačtyřicet měsíců. ³ A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní.“ ⁴ To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země. ⁵ A kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyšlehne oheň z jejich úst a sežehne jejich nepřátele; takto zahyne každý, kdo by jim chtěl ublížit. ⁶ Ti dva svědkové mají moc uzavřít nebesa, aby nebylo deště za dnů jejich prorokování, a mají moc proměnit vody v krev a sužovat zemi všemi možnými pohromami, kdykoliv budou chtít.
⁷ Až ukončí své svědectví, vynoří se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, přemůže je a usmrtí. ⁸ Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. ⁹ Lidé ze všech národů, čeledí, jazyků a kmenů budou hledět tři a půl dne na jejich mrtvá těla a nebudou je pochovat. ¹⁰ Obyvatelé země budou z toho mít radost, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci jim nedopřáli klidu.
¹¹ Ale po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života přicházející od Boha, postavili se na nohy a hrůza padla na ty, kdo to viděli. ¹² Tu uslyšeli ti dva proroci mocný hlas z nebe: „Vstupte sem!“ A vstoupili do nebe v oblaku, a jejich nepřátele na to hleděli. ¹³ V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, desetina toho města se zřítila a zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatních se zmocnil strach a vzdali čest Bohu na nebesích.
¹⁴ Druhé ,běda‘ pominulo; hle, už je tu třetí!

Sedmá polnice

¹⁵ Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi:

„Vlády nad světem se ujal náš Pán
a jeho Mesiáš;
a bude kralovat na věky věků.“

¹⁶ Čtyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na kolena, klaněli se Bohu a volali:

¹⁷„Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí,
který jsi a kterýs byl,
že ses chopil veliké moci, která ti náleží,
a ujal ses vlády.
¹⁸ Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj,
čas, abys soudil mrtvé,
odměnil své služebníky proroky
a všechny, kdo jsou svatí
a mají úctu ke tvému jménu,
malé i veliké;
abys zahubil ty, kdo hubili zemi.“

¹⁹ Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití.

Poražený nepřítel

12 ¹A ukázalo se veliké znamení na nebi. Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. ² Ta žena těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina, ³ Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. ⁴ Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem.
A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. ⁵ Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. ⁶ Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní.
⁷A strhla se bitva na nebi. Michael a jeho andělé se utkali s drakem. ⁸ Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. ⁹ A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a sním i jeho andělé. ¹⁰ A slyšel jsem mocný hlas v nebi:

„Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha
i vláda jeho Mesiáše;
neboť byl svržen žalobce naších bratří,
kteří je před Bohem osočoval dnem i nocí.
¹¹ Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu
a pro slovo svého svědectví.
nemilovali svůj život tak,
aby zalekli smrti.
¹² Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte!
Běda však zemi i moři,
neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti,
protože ví, jak málo času mu zbývá.“

¹³ Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. ¹⁴ Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku. ¹⁵ A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. ¹⁶ Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. ¹⁷ Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatním jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. ¹⁸ A drak se postavil na břeh moře.

Dravé šelmy vládnou zemí

13 ¹Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. ² Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. ³ Jedna z jejich hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; ⁴ klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: „Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?“
⁵ A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. ⁶ A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. ⁷ A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; ⁸ budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. ⁹ Kdo má uši, slyš! Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. ¹⁰ Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.
¹¹ Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vystala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. ¹² Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána. ¹³ A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidi sestoupit na zem.¹⁴ Bylo jí dáno dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země; rozkazuje obyvatelům země, aby postavili sochu té šelmě, která byla smrtelně zraněna mečem, a přece zůstala naživu. ¹⁵ Je ji dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou. ¹⁶ A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, ¹⁷ aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. ¹⁸ To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.

Ohlášení soudu

14 ¹A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. ² A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. ³ Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupení. ⁴ To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupení Bohu a Beránkovi. ⁵ Z jejich úst nikdo neslyšel lež; jsou bez úhony.
⁶ Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. ⁷ Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“
⁸ Za ním letěl druhý anděl a volal: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“
⁹ Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, ¹⁰ bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. ¹¹A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani noci nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno.
¹² Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ ¹³A slyšel jsem hlas z nebe: „Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
¹⁴ A viděl jsem, hle, bílý oblak, na oblaku sedí někdo jako Syn člověka, na hlavě má korunu ze zlata a v ruce ostrý srp. ¹⁵ Vtom další anděl vyšel z chrámu a mocným hlasem zavolal na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože nastala hodina žně a úroda země dozrála.“ ¹⁶ A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem, a země byla požata.
¹⁷A další anděl vyšel z nebeského chrámu a také on měl ostrý srp. ¹⁸ A jiný anděl vyšel od oltáře a ten měl moc nad ohněm. Zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny na vinicích země, neboť víno dozrálo.“ ¹⁹ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil víno země a uvrhl je do velikého listu Božího hněvu. ²⁰ A v listu za městem byly hrozny stlačeny a vytékající krev dosahovala až po uzdy koní na vzdálenost sto šedesát mil.

Sedm andělů s nádobami pohrom

15 ¹A viděl jsem na nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů, kteří přinášejí sedm posledních pohrom – jimi se dovrší Boží hněv. ² Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslici jejího jména. Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny ³ a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu:

„Veliké a podivuhodné jsou tvé činy,
Pane Bože všemohoucí;
spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty,
Králi národů.
⁴ Kdo by se nebál tebe, Pane,
a nevzdal slávu tvému jménu,
neboť ty jediný jsi Svatý;
všechny národy přijdou a skloní se před tebou,
neboť tvé spravedlivé soudy vyšli najevo.“

⁵ Potom jsem viděl, jak se otevřela svatyně stánku svědectví v nebi a vyšlo sedm andělů, přinášejících sedm pohrom; ⁶ byli oděni kněžským rouchem, čistým a zářícím, a kolem prsou měli zlaté pásy. ⁷ Jedna ze čtyř bytostí před Božím trůnem podala těm sedmi andělům sedm zlatých nádob naplněných hněvem Boha, živého na věky věků.
⁸ Svatyně byla naplněna oblakem slávy a moci Boží, takže nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedmero pohrom, které přináší těch sedm andělů.

Hrůzy sedmi nádob

16 ¹ A slyšel jsem mocný hlas svatyně, jak praví sedmi andělům: „Jděte a vylijte těch sedm nádob Božího hněvu na zem!“
² První anděl šel a vylil svou nádobu na zem: a zlé, zhoubné vředy padly na lidi označené znamením dravé šelmy a klekající před jejím obrazem.
³ Druhý vylil svou nádobu na moře: a změnilo se v krev jako krev zabitého a všechno živé v moři zahynulo.
⁴ Třetí vylil svou nádobu na řeky a prameny vod: a změnily se v krev. ⁵ Tu jsem slyšel, jak praví anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi, Bože, svatý, který jsi a kterýs byl, že jsi vynesl tento rozsudek: ⁶ těm, kdo prolili krev svatých a proroků, dal jsi pít krev; stalo se jim po zásluze!“
 A od oltáře jsem slyšel hlas: „Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.“
⁸ Čtvrtý anděl vylil svou nádobu na slunce: a byla mu dána moc spalovat lidi svou výhni. ⁹ Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha, který má moc nad takovými pohromami: ale neobrátili se, aby mu vzdali čest.
¹⁰ Pátý anděl vylil svou nádobu na trůn šelmy: a v jejím království nastala tma, ¹¹ lidé se bolestí hryzali do rtů a trýznění vředy rouhali se nebeskému Bohu, ale neodvrátili se od svých činů.
¹² Šestý anděl vylil svou nádobu na velikou řeku Eufrat: a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. ¹³ A hle, úst draka i z úst dravé šelmy a z úst lživého proroka vystoupili tři nečistí duchové, podobní ropuchám.
¹⁴ Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemohoucího Boha.

¹⁵„Hle, přicházím nečekaně jako zloděj!
Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat,
aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu!“

¹⁶ Shromáždili ty krále na místo, zvané hebrejský Harmagedon.
¹⁷ Sedmý anděl vylil svou nádobu do ovzduší a z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas: „Stalo se!“ ¹⁸ A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení a nastalo hrozné zemětřesení, jako nebylo, co je člověk na zemi: tak silné bylo to zemětřesení. ¹⁹ A to veliké město se roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. Bůh se rozpomenul na veliký Babylón a dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hněvu. ²⁰ Všechny ostrovy zmizely, po horách nezůstalo stopy, ²¹ na lidi padaly z nebe kroupy těžké jako cent; a lidé proklínali Boha za pohromu krupobití, protože ta pohroma byla strašná.

Soud nad nevěstkou

17 ¹ Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: „Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami, ² se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země.“ ³ Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. ⁴ Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, ⁵ a na čele měla napsáno jméno – je v něm tajemství: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“ ⁶ Viděl jsem tu ženu, zpitou krvi svatých a krví Ježíšových svědků.
Velice jsem užasl, když jsem ji viděl. ⁷ Ale anděl mi řekl: „Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese. ⁸ Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude. ⁹ Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků. Na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: ¹⁰ pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko. ¹¹ A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z těch sedmi; jde však do záhuby.
¹² Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou. ¹³ Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě.
¹⁴ Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní.“
¹⁵ A řekl mi: „Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky. ¹⁶ A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist. Oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm. ¹⁷ Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl.
¹⁸ Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země.“

Pád Babylóna

18 ¹Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou moci sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou. ² Zvolal mohutným hlasem:
„Padl, padl veliký Babylón
a stal se doupětem démonů
skrýši všech nečistých duchů
a každého zlověstného a nenáviděného ptáka;
³ neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky
byly opojeny všecky národy,
králové světa s ní smilnili
a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu.“

⁴ A slyšel jsem jiný hlas z nebe:

„Vyjdi, lide můj, z toho města,
nemějte účast na jeho hříších,
aby vás nestihly jeho pohromy.
⁵ Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi
a Bůh nezapomněl na jeho viny.
⁶ Odplaťte po zásluze té nevěstce,
dvojnásob ji odplaťte za její činy!
V poháru, který připravovala,
připravte pro ni dvojnásob;
⁷ kolik si užila slávy a hýření,
tolik ji dejte teď trýzně a žalu.
Protože si namlouvá: Trůním jako královna,
vdovou nejsem a neokusím smutku –
⁸ proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy:
smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm.
Neboť mocný je Hospodin,
Bůh, který ji odsoudil.“

⁹ Pak budou naříkat nad ní a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města; ¹⁰ z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: „Běda, běda, ty veliký Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!“
¹¹ A bohatí kupci země naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží: ¹² náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu a purpuru, hedvábí a šarlatu, cedrového dřeva a předmětů ze slonoviny a předmětů ze vzácných dřev, náklady mědí, železa a mramoru, ¹³ skořice a indického koření, voňavek, mastí a vykuřovadel, vína a oleje, mouky a obilí, dobytčat a ovcí, koní a vozů a otroků a zajatců.¹⁴ Plody, které jsi dychtivě sklízelo, jsou pryč, všechen lesk nádhera zašly a není po nich památky. ¹⁵ Kupci, kteří s tím vším obchodovali a z toho města bohatli, z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou plakat a naříkat: ¹⁶„Běda, běda, tak veliké město, které se oblékalo do kmentu, purpuru a šarlatu, které se zdobilo zlatem, drahokamy a perlami – ¹⁷ a v jedinou hodinu je zničeno takové bohatství!“
A všichni velitelé lodí, dopravci zboží, námořníci a kdokoli se živí plavbou, neodváží se přiblížit ¹⁸ a budou volat, až uvidí dým toho hořícího města: „Co se mohlo rovnat tomu velikému městu!“ ¹⁹ A sypou si prach na hlavu a v pláči a nářku křičí: „Běda, běda, tak veliké město, na jehož blahobytu zbohatli všichni majitelé námořních lodí – a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!“
²⁰ Raduj se, nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh vynesl nad tím městem rozsudek, jaký ono vyneslo nad vámi.
²¹ A jeden silný anděl pozvedl balvan, těžký jako mlýnský kámen, vrhl jej do moře a zvolal: „tak rázem bude svržen Babylón, to veliké město, a nebude po něm ani památky. ²² Nikdy už v tobě nezazní hudba, neozve se harfa, píšťala ani trubka, nikdy už v tobě nebude řemeslník ani umělec, nikdo už v tobě neuslyší zvuk mlýnů, ²³ nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Tvoji obchodníci vládli světem a tvé čarovné nápoje mámily celé národy; ²⁴ ve tvých zdech tekla krev proroků a svatých a všech zavražděných na zemi.“

19 ¹ Potom jsem slyšel hlas mocný jakoby obrovského zástupu na nebi:
„Haleluja!
Spasení, sláva i moc patří Bohu našemu,
² protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy!
Vždyť odsoudil tu velikou nevěstku,
která přivedla zemi do záhuby svým smilstvím,
spravedlivě ji potrestal za krev svých služebníků,
která lpí na jejích rukou.“

³ A znovu volali:

„Haleluja!
Na věky věků vystupuje dým z toho hořícího města.“

⁴ Tehdy těch čtyřiadvacet starců spolu se čtyřmi bytostmi padlo na kolena; klaněli se před Bohem sedícím na trůnu a volali: „Amen, aleluja.“ ⁵ A od trůnu zazněl hlas: „Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, kteří se hnojíte, malí i velicí.“

Pozvání k svatbě Beránkově

⁶ A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu,
Jako hukot množství vod a jako dunění hromu:

„Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí.
⁷ Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu;
přišel den svatby Beránkovy,
jeho choť se připravila
⁸ a byl jí dán zářivě čistý kment,
aby se jím oděla.“

Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.
⁹ Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozvání na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“ ¹⁰ Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: „Střes se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“
Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví.

Kristovo vítězství nad antikristem

¹¹ A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, na něm seděl ten, která má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun;
¹² Jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. ¹³ Má na sobě plášť skropený krví a jeho jméno je Slovo Boží. ¹⁴ Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. ¹⁵ Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. ¹⁶ Na plášti a na bohu má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.
¹⁷ A viděl jsem jednoho anděla, jak stojí na slunci a volá mocným hlasem na všechny ptáky letící středem nebes: „Pojďte, slétněte se k veliké hostině Boží! ¹⁸ Budete se sytit těly králů a vojevůdců a bojovníků a koní i jezdců; těly všech, pánů i otroků. Slabých i mocných.“
¹⁹ A viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby vytrhli do boje proti jezdci a proti jeho vojsku. ²⁰ Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch šelmy a klekaly před jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hození do ohnivého jezera hořícího sírou. ²¹ Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.

Spoutání satana a tisíciletá říše

20 ¹ Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. ² Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, ³ na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.
⁴ Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. – ⁵ Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. – ⁶ To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let.

Konečné vítězství a soud

⁷ Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře ⁸ a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga, Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. ⁹ Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. ¹⁰ Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i noci na věky věků.
¹¹ A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země a i nebe a už pro ně nebylo místa. ¹² Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzení podle svých činů zapsaných v těch knihách.
¹³ Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů.
¹⁴ Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. ¹⁵ A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

Nové nebe a nová země

21 ¹ A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. ² A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
³ A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, ⁴ a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
⁵ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ ⁶ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. ⁷ Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. ⁸ Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“
⁹ A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ ¹⁰ Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, ¹¹ zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. ¹² Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. ¹³ Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. ¹⁴ A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.
¹⁵ Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby. ¹⁶ Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. ¹⁷ Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Změřil i hradbu, a bylo to sto čtyřicet čtyři loket lidskou mírou, kterou použil anděl. ¹⁸ Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. ¹⁹ Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, ²⁰ pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chryzopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. ²¹ A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.
²² Avšak chrám jsem v něm nespatřil: jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. ²³ To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. ²⁴ Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. ²⁵ Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. ²⁶ V něm se shromáždí sláva i čest národů. ²⁷ A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

22 ¹ A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. ² Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.³ A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci budou sloužit, ⁴ budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. ⁵ Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

Závěrečná slova

⁶ A řekl mi: „tato slova jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát: ⁷ Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy.“
⁸ To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. ⁹ Ale on mi řekl: „Střes se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvojí bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“
¹⁰ A řekl mi: „nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko. ¹¹ Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. ¹² Hle, přijdu brzo a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. ¹³ Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. ¹⁴ Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. ¹⁵ Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.
¹⁶ Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“
¹⁷A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ a kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
¹⁸ Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.¹⁹ A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. ²⁰ Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
²¹ Milost Pána Ježíše se všemi. *

*Amen.

Zjevení Janovo 5.00/5 (100.00%) 1 hlas[y]




|

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
(z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam).

Diskuze k tomuto příspěvku.


Profile photo of Realtoltek Dzehenuti
1 rok 7 měsíce zpátky

Má někdo bílý kamének od ducha ?