Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Evangelium podle Lukáše 11 – 24

  • Přidáno: 25 srpna, 2013
  • Zobrazeno: 489 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova:

[raw_html_snippet id=”vyhledavac”]

Modlitba Páně

11 ¹ Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ ² Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:

Otče náš, jenž jsi v nebesích
buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
³ Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.
⁴ A odpusť nám naše viny, neboť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

O vyslyšení proseb

⁵ Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ,Příteli, půjč mi tři chleby, ⁶ protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘ ⁷ On mu zevnitř odpoví: ,Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘ ⁸ Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, až je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. ⁹ A tak vám pravím: Proste a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. ¹⁰ Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. ¹¹ Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? ¹² Nebo by mu dal štíra když ho prosí o vejce? ¹³ Jestliže tedy vy, až jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

Ježíš a Belzebul

¹⁴ Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel němý promluvil. Zástupy se divily. ¹⁵ Někteří z nich však řekli: ,Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ ¹⁶ Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe. ¹⁷ Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. ¹⁸ Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.
¹⁹ Jestliže já vyháním démony ve jménu Belžebula, ve jménu koho je vyhánějí vaší žáci? Proto budou oni vašimi soudci. ²⁰ Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ²¹ Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. ²² Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. ²³ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

O návratu nečistého ducha

²⁴ Když Nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ,Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ ²⁵ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený. ²⁶ Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“

Kdo je blahoslavený

²⁷ Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“ ²⁸ Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

Znamení proroka Jonáše

²⁹ Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. ³⁰ Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. ³¹ Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin zem+, aby slyšela moudrost Šalamounovu, a hle, zde je více než Šalomoun. ³² Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.

Výroky o světle

³³ Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli. ³⁴ Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. ³⁵ Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. ³⁶ Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“

Řeč proti farizeům

³⁷ Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu. ³⁸ Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl. ³⁹ Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete čisté a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti. ⁴⁰ Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, netvořil také to, co je uvnitř? ⁴¹ Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté. ⁴² Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní nepomíjet.
⁴³ Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví. ⁴⁴ Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“ ⁴⁵ Nato mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“ ⁴⁶ On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. ⁴⁷ Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. ⁴⁸ Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců; oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky. ⁴⁹ Proto také Moudrost Boží pravila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, ⁵⁰ aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, ⁵¹ od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatými. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude připočtena vina. ⁵² Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“
⁵³ Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat, ⁵⁴ činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

Varování před kvasem farizeům

12 ¹ Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. ² Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. ³ Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

Povzbuzení ke statečnému vyznání

⁴ Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. ⁵ Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! ⁶ Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. ⁷ Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všecky spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.
⁸ Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. ⁹ Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. ¹⁰ Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá Duchu svatému, odpuštěno nebude. ¹¹ Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit nebo co řeknete. ¹² Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

Podobenství o boháči a stodolách

¹³ Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“
¹⁴ Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ ¹⁵ A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má, neboť život člověka nespočívá v nadbytku.“ ¹⁶ Pak jim pověděl toto podobenství:
„Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. ¹⁷ Uvažoval o tom a říkal si: ,Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ ¹⁸ Pak si řekl: ,Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všecko své obilí i ostatní zásoby ¹⁹ a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ ²⁰ Ale Bůh mu řekl: ,Blázne! Ještě této noci si vyžadují tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? ²¹ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

O zabezpečení života

²² Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. ²³ Život je víc než pokrm a tělo než oděv. ²⁴ Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! ²⁵ Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? ²⁶ Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o ostatní? ²⁷ Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalamoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. ²⁸ Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!

²⁹ A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. ³⁰ Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece víc, že to potřebujete. ³¹ Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. ³² Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. ³³ Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si meče, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. ³⁴ Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

Výzva k bdělosti

³⁵ Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. ³⁶ Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. ³⁷ Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
³⁸ Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. ³⁹ Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. ⁴⁰ I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

Podobenství o věrnosti služebníků

⁴¹ Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ ⁴² On odpověděl: „Když pán ustanovuje nad svým služebnictvím správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? ⁴³ Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. ⁴⁴ Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. ⁴⁵ Když si však onen služebník řekne: ,Můj pán dlouho nejde‘ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se, ⁴⁶ tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. ⁴⁷ Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit.
⁴⁸ Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Člověk proti člověku pro Ježíše

⁴⁹ Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! ⁵⁰ Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! ⁵¹ Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! ⁵² Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; ⁵³ budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

O rozpoznání času

⁵⁴ Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ,Přijde déšť – a bývá tak; ⁵⁵ a vane-li jižní vítr, říkáte: ,Bude vedro‘ – a bývá. ⁵⁶ Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? ⁵⁷ Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
⁵⁸ Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. ⁵⁹ Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“

O Božích trestech

13 ¹ Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. ² On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšnici než ti ostatní, že to museli vytrpět? ³ Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. ⁴ Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ⁵ Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

Podobenství o neplodném fíkovníku

⁶ Potom jim odpověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. ⁷ Řekl vinaři: ,Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit tu zem? ⁸ On mu odpověděl: ,Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. ⁹ Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘“

Uzdravení v sobotu

¹⁰ V sobotu učil v jedné synagóze. ¹¹ Byla tam žena, která byla stižena nemoci už osmnáct let: byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. ¹² Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěná své nemoci“ a vložil na ni ruce; ¹³ ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. ¹⁴ Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch dnech tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“ ¹⁵ Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? ¹⁶ A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ ¹⁷ Těmito slovy byli všichni protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

Podobenství o hořčičném zrnu

¹⁸ Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu přirovnám? ¹⁹ Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“

Podobenství o kvasu

²⁰ A dále řekl: „K čemu přirovnám Boží království? ²¹ Je jako kvas, který žena vmísí do tři měřic mouky, až se všecko prokvasí.“

O nepravých učednících

²² Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému. ²³ Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl: ²⁴ „Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. ²⁵ Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat ,Pane, otevři nám‘, tu on vám odpoví: ,Neznám vás, odkud jste!‘ ²⁶ Pak budete říkat: ,Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘ ²⁷ On však vám odpoví: ,Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘ ²⁸ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. ²⁹ A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. ³⁰ Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“

Vzkaz Herodovi

³¹ V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“ ³² On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu svého cíle. ³³ Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“

Nářek nad Jeruzalémem

³⁴ „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě poslání, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! ³⁵ Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“

Spor o uzdravení v sobotu

14 ¹ Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. ² Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. ³ Ježíš se obrátil na zákoníky a a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ ⁴ Oni však mlčeli. I dotkl se ho uzdravil jej a propustil. ⁵ Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“ ⁶ Na tomu nedovedli dát odpověď.

O hostinách

⁷ Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: ⁸ „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: ⁹ ,Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu. ¹⁰ Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ,Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty. ¹¹ Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
¹² Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti to dostalo odplaty. ¹³ Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmražené ,chromé a slepé. ¹⁴ Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

Podobenství o hostině

¹⁵ Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ ¹⁶ Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. ¹⁷ Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ,Pojďte, vše už je připraveno.‘ ¹⁸ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ ¹⁹ Druhý řekl: ,Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ ²⁰ Další řekl: ,Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ ²¹ Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ,Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ ²² A služebník řekl: ,Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ ²³ Pán řekl služebníku: ,Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. ²⁴ Neboť vám pravím: Nikdo z těch můžu, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

O rozhodnutí pro Krista

²⁵ Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: ²⁶ „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
²⁷ Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
²⁸ Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? ²⁹ Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.
³⁰ ,To je ten člověk‘, řeknou, ,který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘ ³¹ Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? ³² Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je jeho protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. ³³ Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

Výrok o soli

³⁴ Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? ³⁵ Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Podobenství o ztracené ovci

15 ¹ Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšnici, aby ho slyšeli. ² Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ ³ Pověděl jim toto podobenství: ⁴ „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? ⁵ Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, ⁶ a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ,Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ ⁷ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Podobenství o ztraceném penízi

⁸ Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? ⁹ A když ji nalezne, volá své přítelkyně a sousedky a řekne: ,Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘ ¹⁰ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

Podobenství o marnotratném synu

¹¹ Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. ¹² Ten mladší řekl otci: ,Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. ¹³ Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. ¹⁴ A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. ¹⁵ Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. ¹⁶ A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
¹⁷ Tu šel do sebe a řekl: ,Jak mnoho nádeníků u mého otce má nazbyt, a já tu hynu hladem! ¹⁸ Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. ¹⁹ Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. ²⁰ I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítosti běžel k němu, objal ho a políbil. ²¹ Syn mu řekl: ,Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ ²² Ale otec rozkázal svým služebníkům: ²³ ,Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, ²⁴ protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, tratil se, a je nalezen.‘
A začali se veselit.
²⁵ Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. ²⁶ Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. ²⁷ On mu odpověděl: ,Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘ ²⁸ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.

²⁹ Ale on mu odpověděl: ,Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. ³⁰ Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘ ³¹ On mu řekl: ,Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. ³² Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“

Podobenství o nepoctivém správci

16 ¹ Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. ² Zavolal ho a řekl mu: ,Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ ³ Správce si řekl: ,Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. ⁴ Vím co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ ⁵ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ,Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ,Sto věder oleje.‘ ⁶ Řekl mu: ,Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ ⁷ Pak řekl druhému: ,A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ,Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ,Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ ⁸ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. ⁹ Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

O majetku

¹⁰ Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. ¹¹ Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? ¹² Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
¹³ Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“
¹⁴ Toto vše slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. ¹⁵ Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

Výroky o Zákonu

¹⁶ Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. ¹⁷ Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka zákona.

O rozluce

¹⁸ Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.

Podobenství o boháči a Lazarovi

¹⁹ Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. ²⁰ U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, ²¹ a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. ²² I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. ²³ A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. ²⁴ Tu zvolal: ,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘
²⁵ Abraham řekl: ,Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. ²⁶ A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘
²⁷ Řekl: ,Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, ²⁸ neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ ²⁹ Ale Abraham mu odpověděl: ,Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ ³⁰ On řekl: ,Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ ³¹ Řekl mu: ,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Varování před svody

17 ¹ Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, běda však tomu, skrze koho přicházejí. ² Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. ³ Mějte se na pozoru!

Odpuštění

Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. ⁴ A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ,Je mi to líto‘, odpustíš mu!“

Výrok o síle víry

⁵ Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ ⁶ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ,Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla.“

O postavení služebníka

⁷ „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ,Pojď si hned sednout ke stolu‘? ⁸ Neřekne mu spíše ,Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? ⁹ Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? ¹⁰ Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ,Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“

Uzdravení deseti malomocných

¹¹ Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. ¹² Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál ¹³ a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
¹⁴ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. ¹⁵ Jeden z nich, jakmile rozpoznal, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; ¹⁶ padl tváři k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. ¹⁷ Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? ¹⁸ Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“
¹⁹ Řekl mu „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

O příchodu Syna člověka

²⁰ Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ²¹ ani se nedá říci: ,Hle, je tu‘ nebo ,je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ ²² Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. ²³ Řeknou vám: ,Hle, tam je, hle tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi. ²⁴ Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. ²⁵ Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. ²⁶ Jako bylo za dnů Noeho, tak bude za dnů Syna člověka: ²⁷ Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. ²⁸ Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; ²⁹ v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. ³⁰ Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
³¹ Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
³² Vzpomeňte na Lotovu ženu! ³³ Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. ³⁴ Pravím vám: té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán. ³⁵ Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána. ³⁶ Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán.“ ³⁷ Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

Podobenství o soudci a vdově

18 ¹ Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: ² „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidi si nic nedělal. ³ V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ,Zastaň se mne proti mému odpůrci‘. ⁴ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ,I když se Boha nebojím a z lidi si nic nedělám, ⁵ dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří‘“.
⁶ A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! ⁷ Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? ⁸ Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

O farizeovi a celníkovi

⁹ O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
¹⁰ „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. ¹¹ Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ,Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. ¹² Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ ¹³ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ,Bože, slituj se nade mnou hříšným‘. ¹⁴ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Ježíš a děti

¹⁵ Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. ¹⁶ Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. ¹⁷ Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

Bohatý muž

¹⁸ Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ¹⁹ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ,dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ²⁰ Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ ²¹ On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ ²² Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ ²³ On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.
²⁴ Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! ²⁵ Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ²⁶ Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ ²⁷ Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné“.

O chudobě pro Boží království

²⁸ Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“ ²⁹ On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, ³⁰ aby v tomto čase nedostlal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

Poslední předpověď utrpení

³¹ Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. ³² Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, ³³ zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“ ³⁴ Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

Uzdravení slepého u Jericha

³⁵ Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. ³⁶ Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se děje. ³⁷ Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. ³⁸ Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ³⁹ Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ⁴⁰ Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
⁴¹ Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ ⁴² Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ ⁴³ Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Zacheus

19 ¹ Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. ² Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; ³ toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. ⁴ Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. ⁵ Když Ježíš přišel k tomu místu, prohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ ⁶ On rychle slezl a s radostí jej přijal. ⁷ Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ ⁸ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ ⁹ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je také syn Abrahamův. ¹⁰ Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Podobenství o hřivnách

¹¹ Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma, a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. ¹² Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. ¹³ Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ,Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ ¹⁴ Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ,Nechceme tohoto člověka za krále!‘ ¹⁵ Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. ¹⁶ Přišel první a řekl: ,Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ ¹⁷ Řekl mu: ,Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.‘ ¹⁸ Přišel druhý a řekl: ,Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.‘ ¹⁹ Řekl mu: ,Ty vládni nad pěti městy!‘ ²⁰ Přišel další a řekl: ,Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku, ²¹ neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ ²² Řekne mu: ,Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. ²³ Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je byl teď vybral i s úrokem.‘ ²⁴ Své družině pak řekl: ,Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!‘ ²⁵ Řekli mu: ,Pane, už má deset.‘ ²⁶ Pravím vám: ,Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ²⁷ Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“

Vjezd do Jeruzaléma

²⁸ Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. ²⁹ Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků ³⁰ a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! ³¹ Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ,Pán je potřebuje.‘“ ³² Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. ³³ Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ ³⁴ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ ³⁵ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. ³⁶ A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. ³⁷ Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. ³⁸ Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ ³⁹ Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
⁴⁰ Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“

⁴¹ Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče ⁴² a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. ⁴³ Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. ⁴⁴ Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“

Očištění chrámu

⁴⁵ Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, ⁴⁶ a řekl jim: „Je psáno: ,Můj dům bude domem modlitby‘, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“
⁴⁷ Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ⁴⁸ ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.

Spor o Ježíšovu pravomoc

20 ¹ Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími ² a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“
³ Odpověděl jim: „ I já vám položím otázku. Řekněte mi, ⁴ odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“ ⁵ Oni o tom mezi sebou zvažovali: ⁶ „Řekneme-li ,z nebe‘, namítne nám: ,Proč jste mu neuvěřili?‘ Řekneme-li ,od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“ ⁷ A tak odpověděli, že nevědí odkud. ⁸ Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

Podobenství o zlých vinařích

⁹ Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. ¹⁰ V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou. ¹¹ Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou. ¹² Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali. ¹³ Tu řekl pán vinice: ,Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘ ¹⁴ Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ,To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘
¹⁵ A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? ¹⁶ Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“
Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“ ¹⁷ On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ,Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným‘? ¹⁸ Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ ¹⁹ Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

Spor o daň císaři

²⁰ Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, po nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu. ²¹ Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. ²² Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ ²³ Ježíš však pohlédl jejich záludnost a řekl jim: ²⁴ „Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ ²⁵ Řekl jim:
„Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
²⁶ A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

Spor o vzkříšení

²⁷ Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: ²⁸ „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ,Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁹ Bylo tedy sedm bratří. Oženil se s první a zemřel bezdětný. ³⁰ Jeho manželku si vzal druhý, ³¹ pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. ³² Nakonec zemřela i ta žena. ³³ Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“
³⁴ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. ³⁵ Avšak ti, kteří byli hodní dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. ³⁶ Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. ³⁷ A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ,Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. ³⁸ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“
³⁹ Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“ ⁴⁰ A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

Mesiáš, Syn Davidův

⁴¹ Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým? ⁴² Vždyť David praví v knize žalmů:
,Řekl Hospodin mému Pánu:
Usedni po mé pravici,
⁴³ dokud nepoložím tvé nepřátele
za podnož tvých nohou.‘
⁴⁴ David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“

Varování před zákoníky

⁴⁵ Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům: ⁴⁶ „Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. ⁴⁷ Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

Dar vdovy

21 ¹ Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. ² Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, ³ a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. ⁴ Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa.“

Předpověď zkázy chrámu

⁵ Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: ⁶ „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

Počátek běd

⁷ Otázali se ho: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ ⁸ Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ,Já jsem to‘ a ,nastal čas‘. Nechoďte za nimi. ⁹ Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“
¹⁰ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, ¹¹ budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. ¹² Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. ¹³ To vám bude příležitostí k svědectví. ¹⁴ Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. ¹⁵ Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. ¹⁶ Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabití. ¹⁷ A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. ¹⁸ Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. ¹⁹ Když vytrváte, získáte své životy.

Velké soužení

²⁰ Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. ²¹ Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, ²² poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. ²³ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. ²⁴ Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí. ²⁵ Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. ²⁶ Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.

Příchod Syna člověka

²⁷ A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. ²⁸ Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

Poučení z fíkovníku

²⁹ Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: ³⁰ Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. ³¹ Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. ³² Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. ³³ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
³⁴ Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. ³⁵ Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. ³⁶ Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“
³⁷ Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. ³⁸ A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.

Jidášova úmluva s velekněží

22 ¹ Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce. ² Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
³ Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. ⁴ Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jím ho zradí. ⁵ Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. ⁶ Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

Příprava velikonoční večeře

⁷ Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. ⁸ Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ ⁹ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ ¹⁰ Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: ¹¹ ,Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v niž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ ¹² A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ ¹³ Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

Ustanovení večeře Páně

¹⁴ Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. ¹⁵ Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. ¹⁶ Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ ¹⁷ Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.
¹⁸ Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ ¹⁹ Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a daroval jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ ²⁰ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

Označení zrádce

²¹ „Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. ²² Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ ²³ A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

Spor o předání postavení

²⁴ Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. ²⁵ Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. ²⁶ Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. ²⁷ Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
²⁸ A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. ²⁹ Já vám udělují království, jako je můj Otec udělil mně, ³⁰ abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“

Rozhovor cestou do Getsemane

³¹ Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. ³² Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ ³³ Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení i na smrt.“ ³⁴ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“
³⁵ Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“ ³⁶ Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. ³⁷ Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ,Byl započten mezi zločince‘. Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ ³⁸ Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“

Modlitba v Getsemane

³⁹ Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. ⁴⁰ Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ ⁴¹ Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: ⁴² „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ ⁴³ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. ⁴⁴ Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. ⁴⁵ Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. ⁴⁶ Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

Zatčení

⁴⁷ Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. ⁴⁸ Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ ⁴⁹ Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ ⁵⁰ A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. ⁵¹ Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. ⁵² Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. ⁵³ Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

Petrovo zapření

⁵⁴ Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. ⁵⁵ Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. ⁵⁶ A jak seděl tváři k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ ⁵⁷ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ ⁵⁸ Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“
⁵⁹ Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ ⁶⁰ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. ⁶¹ Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ ⁶² Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Ježíš před radou

⁶³ Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; ⁶⁴ zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“ ⁶⁵ A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. ⁶⁶ Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radou a řekli mu: ⁶⁷ „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. ⁶⁸ Položím-li otázku já vám, neodpovíte. ⁶⁹ Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ ⁷⁰ Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ ⁷¹ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

Ježíš před Pilátem a Herodem

23 ¹ Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. ² Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.
³ Pilát mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ ⁴ Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám.“ ⁵ Ale oni na něj naléhali: „Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem.“ ⁶ Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje. ⁷ Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě. ⁸ Když Herodes Ježíše spatřil. Velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. ⁹ Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. ¹⁰ Byli přítomni i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. ¹¹ Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. ¹² Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; předtím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.
¹³ Pilát svolal velekněze, členy rady i lid ¹⁴ a řekl jim: „přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete.
¹⁵ Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt.
¹⁶ Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím.“ ¹⁷ Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka. ¹⁸ Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ ¹⁹ To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu. ²⁰ Tu k ním Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. ²¹ Avšak oni křičeli: „Na kříž, na kříž s ním!“ ²² Promluvil k nim potřetí: „Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím.“ ²³ Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. ²⁴ A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. ²⁵ Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.

Ukřižování

²⁶ Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. ²⁷ Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. ²⁸ Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi;
²⁹ hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ,Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ ³⁰ Tehdy ,řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ ³¹ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“
³² Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. ³³ Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ³⁴ Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. ³⁵ Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ ³⁶ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet ³⁷ a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ ³⁸ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“

³⁹ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ ⁴⁰ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ⁴¹ A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ ⁴² A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ ⁴³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Ježíšova smrt

⁴⁴ A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
⁴⁵ I zatmělo se slunce a chrámová opona se roztrhla vpůli. ⁴⁶ A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. ⁴⁷ Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ ⁴⁸ A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. ⁴⁹ Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

Pohřeb Ježíšův

⁵⁰ Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, ⁵¹ který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. ⁵² Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; ⁵³ sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. ⁵⁴ Byl pátek a začala sobota.
⁵⁵ Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. ⁵⁶ Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

Prázdný hrob

24 ¹ Prvního dne v sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
² Nalezly však kámen od hrobu odvalený. ³ Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. ⁴ A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. ⁵ Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? ⁶ Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, ⁷ že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ ⁸ Tu se rozpomenuly na jeho slova, ⁹ vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. ¹⁰ Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. ¹¹ Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. ¹² Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

Zjevení na cestě do Emaus

¹³ Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, ¹⁴ a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. ¹⁵ A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. ¹⁶ Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. ¹⁷ Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. ¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ ¹⁹ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, ²⁰ naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. ²¹ A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se stalo. ²² Ovšem některé z naších žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu ²³ a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. ²⁴ Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, že ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ ²⁵ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! ²⁶ Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ ²⁷ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
²⁸ Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. ²⁹ Oni však ho začali přimlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. ³⁰ Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. ³¹ Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. ³² Řekli si spolu „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ ³³ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhý pohromadě. ³⁴ Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ ³⁵ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

Zjevení v Jeruzalémě

³⁶ Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. ³⁷ Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. ³⁸ Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? ³⁹ Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ ⁴⁰ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. ⁴¹ Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ ⁴² Podali mu kus pečené ryby. ⁴³ Vzal si a pojedl před nimi. ⁴⁴ Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“
⁴⁵ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. ⁴⁶ Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; ⁴⁷ v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.

⁴⁸ Vy jste toho svědky. ⁴⁹ Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec, zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni moci z výsosti.“

Nanebevstoupení

⁵⁰ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; ⁵¹ a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
⁵² Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, ⁵³ byli stále v chrámě a chválili Boha.

← Evangelium podle Lukáše 1 – 10

 

 

Hodnotit



Podobné příspěvky z kategorie: Evangelium podle Lukáše

Evangelium podle Lukáše 1 – 10

Evangelium podle Lukáše 11 – 24

Evangelium podle Lukáše
Zobrazit konkrétní verš:

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments