Vjezd do Jeruzaléma
21 ¹ Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky ² a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete připravenou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. ³ A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ,Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ ⁴ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:⁵,Povězte dceři siónské:
Hle, král tvůj přichází k tobě,
tichý a sedící na oslici,
na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
⁶ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. ⁷ Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. ⁸ A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stali je na cestu. ⁹ Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
Očištění chrámu
¹⁰ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ ¹¹ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ ¹² Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; ¹³ řekl jim: „Je psáno: ,Můj dům bude zván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ ¹⁴ I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil.
¹⁵ Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se ¹⁶ a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ,Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘ ?“ ¹⁷ Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.
Prokletí fíkovníku
¹⁸ Když se ráno vracel do města, dostal hlad. ¹⁹ Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl. ²⁰ Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ ²¹ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ,Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to. ²² A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“
Spor o Ježíšovu pravomoc
²³ Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“ ²⁴ Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. ²⁵ Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ,z nebe‘, namítne nám: ,Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ ²⁶ Řekneme-li však ,z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“ ²⁷ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“
Podobenství o dvou synech
²⁸„ Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ,Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ ²⁹ On odpověděl: ,Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. ³⁰ Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ,Ano, pane.‘ Ale nešel. ³¹ Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. ³² Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.
Podobenství o zlých vinařích
³³ Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. ³⁴ Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. ³⁵ Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. ³⁶ Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. ³⁷ Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ,Na mého syna budou mít přece ohled!‘ ³⁸ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ,To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ ³⁹ Chytli ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. ⁴⁰ Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ ⁴¹ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ ⁴² Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech:
,Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kamenem úhelným;
Hospodin to učinil
a je to podivuhodné v naších očích‘?
⁴³ Proto vám pravím, že Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. ⁴⁴ Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“
⁴⁵ Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. ⁴⁶ Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.
Podobenství o hostině
22 ¹A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: ² „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. ³ Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. ⁴ Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ,Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ⁵ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. ⁶ Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. ⁷ Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. ⁸ Potom řekl svým služebníkům: „Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; ⁹ jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ ¹⁰ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
Podobenství o svatebním šatě
¹¹Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. ¹² Řekl mu: ,Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. ¹³ Tu řekl král sloužícím: ,Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípení zubů.‘ ¹⁴ Neboť mnozí jsou pozvaní, ale málokdo bude vybrán.“
Spor o daň císaři
¹⁵ Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. ¹⁶ Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. ¹⁷ Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ ¹⁸ Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? ¹⁹ Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. ²⁰ On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ ²¹ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
²² Když to slyšeli, podivili, se nechali ho a odešli.
Spor o vzkříšení
²³ V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: ²⁴„Mistře, Mojžíš řekl: ,Zemře-li někdo bez dětí, ať se jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ ²⁵ U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. ²⁶ Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. ²⁷ Naposledy ze všech zemřela ta žena. ²⁸ Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ ²⁹ Ježíš jim však odpověděl: „Myslíte se, neznáte Písma ani moc Boží. ³⁰ Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. ³¹A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ³²,Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ ³³ Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
³⁴ Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se ³⁵ a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: ³⁶„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ ³⁷ On mu řekl: „ ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ³⁸ To největší a první přikázání. ³⁹ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Mesiáš, Syn Davidův
⁴¹ Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: ⁴²„Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ ⁴³ Řekli jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
⁴⁴ ,Řekl Hospodin mému Pánu:
Usedni po mé pravici,
dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘
⁴⁵ Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“ ⁴⁶ A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.
Varování před zákoníky
23 ¹Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: ²„Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. ³ Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. ⁴ Svazují těžká břemena a nakládají se lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. ⁵ Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitbami řemínky a prodlužují třásně, ⁶ mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, ⁷ líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim ,Mistře‘. ⁸ Vy však si nedávejte říkat ,Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. ⁹ A nikomu na zemi nedávejte jméno ,Otec‘ jediný je váš Otec, ten nebeský. ¹⁰ Ani si nedávejte říkat ,Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus. ¹¹ Kdo je z vás největší, bude váš služebník. ¹² Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
Běda zákoníkům a farizeům
¹³ Běda vám zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. ¹⁴ Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; proto těžší soud ponesete. ¹⁵ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horší, než jste sami.
¹⁶ Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ,Kdo by přísahal při chrámu, nic neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.‘ ¹⁷ Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? ¹⁸ Nebo: ,Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.‘ ¹⁹ Slepci, co je větší: oběť, nebo oltář, který tu oběť posvěcuje? ²⁰ Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při vším, co na něm leží. ²¹ A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá. ²² Kdo přísaha při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.
²³ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. ²⁴ Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!
²⁵ Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plně hrabivosti a chtivosti. ²⁶ Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. ²⁷ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným zubům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. ²⁸ Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.
²⁹ Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých ³⁰ a říkáte: ,Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.‘ ³¹ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kdo zabíjeli proroky. ³² Dovršte tedy činy svých otců! ³³ Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? ³⁴ Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, ³⁵ aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Barachiášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. ³⁶ Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Nářek nad Jeruzalémem
³⁷ Jeruzeléme, Jeruzeléme, který zabíjiš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! ³⁸ Hle, váš dům se vám ponechává pustý. ³⁹ Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: ,Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.‘ „
Předpověď zkázy chrámu
24 ¹Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby. ² On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kamení, všecko bude rozmetáno.“
Počátek běd
³ Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání světa?“ ⁴ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. ⁵ Neboť množí přijdou v mém jménu a budou říkat ,já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. ⁶ Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. ⁷ Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. ⁸ Ale to vše bude teprve začátek bolestí.
⁹ Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. ¹⁰ A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; ¹¹ povstanou lživí proroci a mnohé svedou ¹² a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. ¹³ Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. ¹⁴ A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
Velké soužení
¹⁵ Když pak uvidíte ,znesvěcující ohavnost‘, o niž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj – ¹⁶ tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; ¹⁷ kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si něco vzal z domu; ¹⁸ a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.
¹⁹ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! ²⁰ Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. ²¹ Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. ²² A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
²³ Tehdy, řekne-li vám někdo: ,Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte! ²⁴ Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. ²⁵ Hle, řekl jsem vám to předem.
²⁶ Když vám řeknou: ,Hle, je na poušti‘, nevycházejte! Hle, v tajných úkrytech‘, nevěřte tomu! ²⁷ Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. ²⁸ Kde je mrtvola, slétnou se i supi.
Příchod Syna člověka
²⁹ Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. ³⁰ Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a to budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. ³¹ On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.
Poučení od fíkovníku
³² Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. ³³ Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. ³⁴ Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. ³⁵ Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
Výzva k bdělosti
³⁶ O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi; jenom sám Otec můj. ³⁷Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: ³⁸ Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, ³⁹ a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.
⁴⁰ Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. ⁴¹ Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
⁴² Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. ⁴³ Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. ⁴⁴ Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Podobenství o věrnosti služebníků
⁴⁵ Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?⁴⁶ Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
⁴⁷Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patři. ⁴⁸ Když si však špatný služebník řekne: ,Můj pán nejde‘, ⁴⁹ a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, ⁵⁰ tu pán tohoto služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ⁵¹ vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Podobenství o deseti družkách
25 ¹ Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. ² Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. ³ Pošetilé vzaly lampy, ale nevzali si s sebou olej. ⁴ Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. ⁵ Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. ⁶ Uprostřed noci se rozlehl křik: ,Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ ⁷ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. ⁸ Tu řekly ty pošetilé rozumným: ,Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ ⁹ Ale rozumné odpověděly: ,Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ ¹⁰ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byli připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. ¹¹ Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ,Pane, pane, otevři nám!‘ ¹² Ale on odpověděl: ,Amen, pravím vám, neznám vás.‘ ¹³ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, kdy Syn člověka přijde.
Podobenství o hřivnách
¹⁴ Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; ¹⁵ jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. ¹⁶ Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. ¹⁷ Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. ¹⁸ Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. ¹⁹ Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. ²⁰ Přistoupil ten, který přijal pět hřiven a přinesl jiných pět a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ ²¹ Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ ²² Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ ²³ Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím ti nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ ²⁴ Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. ²⁵ Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ ²⁶ Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líny, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. ²⁷ Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. ²⁸ Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! ²⁹ Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ³⁰ A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípení zubů.‘
O posledním soudu
³¹ Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; ³² a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ³³ ovce postaví po pravici a kozly po levici. ³⁴ Tehdy řekne král těm po pravici: ,Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.³⁵ Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, ³⁶ byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ ³⁷ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? ³⁸ Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? ³⁹ Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? ⁴⁰ Král odpoví a řekne jim: ,Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ ⁴¹ Potom řekne těm na levici: ,Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
⁴² Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, ⁴³ byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
⁴⁴ Tehdy odpoví i oni: ,Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ ⁴⁵ On jim odpoví: ,Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ ⁴⁶ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Rozhodnutí velekněží
26 ¹Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: ²„Víte, že za dva dny budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“
³ Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, ⁴ a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí. ⁵ Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“
Pomazání v Betanii
⁶ Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, ⁷ přišla za nim žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu. ⁸ Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta? ⁹ Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“
¹⁰ Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu“ Vykonala na mně dobrý skutek. ¹¹ Vždyť chudé máte kolem sebe, mne však nemáte stále. ¹² Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. ¹³ Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“
Úmluva Jidáše a velekněží
¹⁴ Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím ¹⁵ a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. ¹⁶ Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
Příprava velikonoční večeře
¹⁷ Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ ¹⁸ On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“ ¹⁹ Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
Označení zrádce
²⁰ Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, ²¹ a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ ²² Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“ ²³ On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. ²⁴ Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“ ²⁵ Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“
Ustanovení večeře Páně
²⁶ Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ ²⁷ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. ²⁸ Neboť toto jest má krev, která zapečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. ²⁹ Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“
Rozhovor cestou do Getsemane
³⁰ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. ³¹ Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ,Budu bit pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘ ³² Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“ ³³ Na to mu řekl Petr: Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“ ³⁴ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ ³⁵ Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili učednici.
Modlitba v Getsemane
³⁶ Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Pojďte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ ³⁷ Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. ³⁸ Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ ³⁹ Poodešel od nich, padl tváři k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ ⁴⁰ Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? ⁴¹ Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ ⁴² Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ ⁴³ A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. ⁴⁴ Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. ⁴⁵ Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. ⁴⁶ Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
Zatčení Ježíšovo
⁴⁷ Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. ⁴⁸ Jeho zrádce s nimi domluvil znamení; „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ ⁴⁹ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře“ a políbil ho. ⁵⁰ Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. ⁵¹ Jeden z těch, kdo byli s ním, stáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. ⁵² Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. ⁵³ Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? ⁵⁴Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“ ⁵⁵ V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsme sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. ⁵⁶ Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.
Ježíš před radou
⁵⁷ Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. ⁵⁸ Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec. ⁵⁹ Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. ⁶⁰ Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva ⁶¹ a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ ⁶² Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“ ⁶³ Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ ⁶⁴ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ ⁶⁵ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky: Hle, teď jste slyšeli rouhání. ⁶⁶ Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“ ⁶⁷ Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře ⁶⁸ a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“
Petrovo zapření
⁶⁹ Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ ⁷⁰ Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“ ⁷¹ Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ ⁷² On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ ⁷³ Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ ⁷⁴ Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; ⁷⁵ tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ,Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Jidášův konec
27 ¹ Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. ² Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi. ³ Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším ⁴ a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ ⁵ A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. ⁶ Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“ ⁷ Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. ⁸ Proto se to pole jmenuje ,Pole krve‘ až dodnes. ⁹ Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:
,Vzali třicet stříbrných, cenu člověka,
na kterou ho ocenili synové Izraele;
¹⁰ a dali ji za pole hrnčířovo,
jak jim přikázal Hospodin.‘
Ježíš před Pilátem
¹¹ A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl : „Ty sám to říkáš.“ ¹² Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. ¹³ Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ ¹⁴ On mu však neodpověděl ani jedinou věc, takže vladař velice divil.
¹⁵ O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. ¹⁶ Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš. ¹⁷ Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ ¹⁸ Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.
¹⁹ Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ ²⁰ Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. ²¹ Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ ²² Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ ²³ Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“
²⁴ Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krvi tohoto člověka; je to vaše věc.“ ²⁵ A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ ²⁶ Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Výsměch vojáků
²⁷ Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu.²⁸ Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, ²⁹ upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ ³⁰ Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. ³¹ Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.
Ukřižování
³² Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž. ³³ Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ,Lebka‘, ³⁴ dali mu napít vína smíchaného se žluči; ale když okusil, nechtěl pít.
³⁵ Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty, a tak se naplnilo proroctví ,Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los’. ³⁶ Pak se tam posadili a střežili ho. ³⁷ Nad hlavou mu dali nápis o jeho provinění: „To je Ježíš, král Židů.“ ³⁸ S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici. ³⁹ Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou ⁴⁰ a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!“ ⁴¹ Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: ⁴²„Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! ⁴³ Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ,Jsem Boží Syn!‘ “ ⁴⁴ Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.
Ježíšova smrt
⁴⁵ V poledne nastala tma po celé zemi až do tři hodin. ⁴⁶ Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ ,to jest: , Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ ⁴⁷ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“ ⁴⁸ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. ⁴⁹ Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ ⁵⁰ Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
⁵¹A hle, chrámová opona se roztrhla vejpůl od shora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, ⁵² hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; ⁵³ vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. ⁵⁴ Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dělo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“
⁵⁵ Zpovzdáli přihlíželo mnoho žen, které provázeli Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; ⁵⁶ mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.
Pohřeb Ježíšův
⁵⁷ Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. ⁵⁸ Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali.
⁵⁹ Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna ⁶⁰ a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. ⁶¹ Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.
⁶² Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta ⁶³ a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ,Po třech dnech budu vzkříšen.‘ ⁶⁴ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“ ⁶⁵ Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“ ⁶⁶ Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.
Prázdný hrob
28 ¹ Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. ² A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. ³ Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. ⁴ Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. ⁵ Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. ⁶ Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. ⁷ Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
⁸ Tu rychle opustili hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. ⁹ A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. ¹⁰ Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“
¹¹ Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. ¹² Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze ¹³ s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. ¹⁴ A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ ¹⁵ Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až po dnes.
Zjevení v Galileji
¹⁶ Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. ¹⁷ Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.¹⁸ Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. ¹⁹ Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého ²⁰ a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ *
*Amen
Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.