Pro křesťana není nic nebezpečnějšího než mít zášť vůči Bohu.

Jsem šokován rostoucím počtem věřících, kteří se hněvají na Boha. Proč?
Jsou přesvědčeni, že se Bůh o ně nezajímá, protože neodpověděl na konkrétní modlitbu nebo nezasáhl v jejich prospěch.

Bůh povolal Jonáše, aby šel do Ninive kázat poselství soudu, které od Boha obdržel. Po vyřízení poselství se Jonáš posadil na svahu a čekal, až začne Boží soud.
Dny plynuly, ale nic se nedělo.
Proč?
Ninive činilo pokání a Bůh soud odložil.
Většina vzteku proti Bohu začíná zklamáním.
Bůh nás může povolat, položit na nás úkol a vyslat nás.
Když pak věci nejdou podle plánu, můžeme se cítit oklamáni nebo zrazeni.
Bůh rozumí našim výkřikům bolesti a zmatku.

Neliší se to od Ježíšova volání na kříži:
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Matouš 27,46)

Budeme-li pokračovat v hýčkání rozmrzelého ducha, vyroste ve vztek.
Bůh nám klade stejnou otázku, jakou položil Jonášovi:
„ Je dobře, že … tak planeš? Odpověděl: Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“ (Jonáš 4,9)

Prorok byl tak plný vzteku na Boha, že v podstatě řekl:
„Je mi jedno, jestli žiju nebo umřu. Moje služba selhala. Mám plné právo být naštvaný.“

Boží slovo říká, že existuje naděje.
„Neplač už, zadrž slzy, neboť tvá námaha dojde odměny, praví Hospodin.“ (Jeremiáš 31,16)

Jinými slovy: „Přestaň si stěžovat. Odměním tvou věrnost.“

„A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“ (1. Korintským 15,58)

Milovaní, vaše nářky a modlitby nebyly marné.
Všechna vaše bolest a slzy měly účel.

Bůh vám říká:
„Možná vidíte jen selhání a zmar a žádný výsledek. Ale to není konec, to je začátek. Vidím odměnu, kterou se na vás chystám vylít. Přestaňte plakat, mám pro vás připravené úžasné věci!“

DOVĚTEK: PŘEČTĚTE SI CELOU KAPITOLU JONÁŠE…

Jonáš 4

Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem.
Modlil se k Hospodinu a řekl: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše!
Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil.“

Hospodin se však otázal: „Je dobře, že tak planeš?“

Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít.
Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost.
Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl.
Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít.

Řekl: „Lépe abych umřel, než abych žil.“
Bůh se však Jonáše otázal: „Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?“
Odpověděl: „Je to dobře. Planu hněvem až k smrti.“
Hospodin řekl: „Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel.
A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?“

Zdroj: Facebook.com (David Wilkerson)