Milovaní, v mnoha církvích (rozuměj: v náboženstvích, protože jak jistě víš Církev je jen jedna, a to ta svobodná „bez hranic“ v nebi – Jan 6:68, Galaťanům 4:26) je neuznávání církevních autorit považováno za odpadlictví, reptání či projev nedostatečné pokory. Například členům Římsko-katolické církve by se jistě nelíbilo, kdyby jejich řadový členové zpochybňovali rozhodnutí Papeže – vždyť přeci jedná pod vlivem „svatého ducha“.  Adventistům sedmého dne by se rovněž pravděpodobně nelíbilo zpochybňování proroctví Ellen G. Whiteové. A nakonec i Svědkům Jehovovým byste těžko vyvrátili, že jejich „třída věrného a rozvážného otroka“ se v něčem mýlí.

Jak je možné, že tito „věřící“ tak pevně stojí za svými lidskými autoritami – lidskými zástupci Krista na zemi?

Jak je možné, že „reptání“ proti církevním autoritám je stavěno na stejnou úroveň jako například mnohem závažnější hříchy?

Tak například katolický katechizmus říká: „K Církvi katolické máme tyto povinnosti: Máme k ní náležet, ji milovat, věřit čemu učí, konat co přikazuje a také ji šířit a hájit.“(čl. 82)

„Od smrti apoštola Petra je viditelnou hlavou Církve jeho nástupce, biskup města Říma, jemuž říkáme Svatý otec nebo papež.“ „Slovo „papež“ pochází z řeckého slova „pappas“, to znamená otec. Papeži říkáme Svatý otec, jelikož vykonává svatý úřad a je duchovním otcem všech věřících.“ (čl. 69) – srovnej s Matouš 23:8–10, Efezanům 5:23

Pokud si tedy dle Písma připomeneme, že Hlavou (Vůdcem) církve je POUZE Kristus a naším Otcem POUZE Bůh, na jaké místo se pak posadil Papež? (Jan 10:7–15)

No popravdě, reptejte proti takovéto autoritě, o které vám bude veškerou svou silou a mocí vaše „matka“ církev tvrdit, že je (jsou) plnohodnotným zástupcem Krista na zemi…

Proto bývá takovéto reptání přirovnáváno k reptání Izraelitů proti Mojžíši.

U Svědků Jehovových je tento biblický příklad velmi často dáván do souvislosti s případným reptáním proti „Vedoucímu sboru“ (Věrnému a rozvážnému otroku a jeho organizačnímu zřízení).

Tak například jejich časopis, Strážná věž, často připomíná:

„Izraelité osvobození z otroctví v Egyptě byli lidé bez víry a reptali proti Mojžíšovi a Áronovi, a tudíž i proti Jehovovi Bohu. Kvůli tomu všichni muži starší dvaceti let, kromě Jozua a Kaleba a Levitů, nevstoupili do Zaslíbené země a zemřeli při čtyřicetiletém putování pustinou. (4. Mojžíšova 14:2, 3, 26–30; 1. Korinťanům 10:10) Za reptání tedy zaplatili velmi vysokou cenu.“

„V následujícím článku bude vysvětleno, jak nám bohulibé vlastnosti pomohou, abychom se nedopustili ještě nebezpečnějšího druhu reptání — totiž reptání proti pozemské části Jehovovy organizace ^{(rozuměj: k „vedoucímu sboru“)}.“

„Máme pádné důvody k vděčnosti za to, že Ježíš Kristus ustanovil nad svým majetkem ^{(rozuměj:nad věřícími)} na zemi ‚věrného a rozvážného otroka‘.“

„Představitelem ‚věrného otroka‘ je vedoucí sbor svědků Jehovových, malá skupina duchem pomazaných mužů, kteří slouží ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu v New Yorku.“

I ti nejvěrnější a nejoddanější křesťané ^{(myslí tím „Vedoucím sbor“ a jimi jmenované např.“dozorce“ a  „starší“)} jsou nedokonalí. Když se tedy některý ze jmenovaných služebníků dopustí nějaké chyby, dělejme „všechno bez reptání“ i nadále. (Filipanům 2:14)

„Rozhodně zavrhněme cestu, po které jdou ti, kdo reptají a stěžují si. Zaměřujme svou pozornost na dobré věci, které dostáváme prostřednictvím ‚věrného otroka‘. Važme si dobroty Jehovovy organizace a ‚dále dělejme všechno bez reptání‘.“

„Zatímco někteří jednotlivci v prvním století reptali proti jmenovaným služebníkům, jiní reptali proti Ježíšovu učení. U Jana 6:48–69 čteme o tom, že Ježíš prohlásil: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život.“ A „mnozí z učedníků, když to slyšeli, řekli: ‚Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?‘“ Ježíš věděl, že „jeho učedníci proto reptají“. A „kvůli tomu mnozí z [nich] odešli k věcem za sebou a již s ním nechodili“. Někteří učedníci však nereptali. Povšimněme si, co se stalo, když se Ježíš zeptal dvanácti apoštolů: „Nechcete snad také jít?“ Apoštol Petr odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“  

„V dnešní době (také) několik málo členů Božího lidu ^{(rozuměj: Svědků Jehovových)} projevilo nespokojenost s některou stránkou křesťanského učení ^{(rozuměj: s učením a nařízeními „vedoucího sboru“)} a tito lidé reptali proti pozemské části Jehovovy organizace ^{(proti „vedoucímu sboru)}. Proč k něčemu takovému dochází? Reptání často bývá důsledkem toho, že někdo nerozumí Božímu způsobu jednání ^{(rozuměj: jednání „věrného a rozvážného“)}.  Pravdu zjevuje Stvořitel svému lidu postupně. Proto musí být čas od času pochopení Písma upřesňováno. Převážná většina členů Jehovova lidu se z takového upřesňování raduje. Jsou však i jednotlivci, kteří se cítí ‚příliš spravedliví‘ a změny neschvalují. (Kazatel 7:16) Určitou roli může hrát pýcha, a někteří se možná dostávají do léčky v podobě nezávislého smýšlení.  Ať už je důvod k reptání jakýkoli, takové chování je nebezpečné, protože by nás mohlo stáhnout zpátky do světa a k jeho způsobu jednání.“

* Zdroj: http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/1200273954?q=rept%C3%A1n%C3%AD&p=par

Tak, jsou to skutečně závažné myšlenky. V jiných náboženstvích je to možná formulované jinak, ale vždy se stejným cílem – zamezit reptání proti náboženským autoritám. Divte se potom těm stamilionům zaslepených „křesťanům“, kteří tvrdí, že „zrovna ta jejich církev je ta pravá“…

Cirkev je jen jedna a to ta Kristova, která nemá s lidskými ohraničenými uskupeními nic společného. Kristus totiž nemá „hranice ani závory“. (Ez 38:11, Sk 10:34, 35)

Z uvedených výtažků z katolického katechismu a článků SJ vyplývá, že náboženská autorita se velmi často staví na místo:

1. a) Mojžíše
2. b) pozemského vůdce svatého lidu (nyní křesťanů)
3. c) zástupce Boha na zemi (zvláště ale pro věřící!)
4. d) prostředníka mezi Kristem a lidmi (zvláště věřícími!)
5. e) Krista!
6. f) a dokonce samotného Boha!

A vskutku, kdo si troufne stát se reptajícím a rouhajícím se utrhačem proti takovýmto „bohem“ ustanoveným autoritám? (Juda 8, 16)

„A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz 6:8)

Ano, reptání proti Kristu, proti Bohu a jimi ustanoveným zástupcům, jako byl například Mojžíš, je velice závažný hřích. Vezměme si však příklad z našeho Pána, kterého máme následovat…

Kristus tvrdě odporoval a reptal proti náboženství.

Vždyť také proto ho nenáviděli a zabili. Neustále poukazoval na to, že nikoliv víra v náboženství a ve skutky, ale víra v Boha je hodnotná a potřebná. Ježíš tak bojoval proti náboženským vůdcům, autoritám, farizeům, vykladačům a znalcům zákona, kteří se stejně jako i dnes rádi staví do role „světců“, „vůdců“ či dokonce „pomazaných“  –  tedy „mesiášů“!

Jednou proto Kristus pronesl tato moudrá slova: „Potom Ježíš… mluvil a říkal:  „Znalci Zákona a farizeové se posadili na Mojžíšově místě“ (Mt 23:1)

Už vidíte? Tím, že se dnešní náboženské autority rády dosazují na pozici Mojžíše a tak „chrání“ své ovečky před „nezávislým smýšlením“, vlastně sami sebe odsuzují!

Ano, všechny dnešní náboženské autority se posadili na místo Mojžíše, tedy vůdce Božího lidu. A my víme, že jediným Vůdcem Božího lidu je KRISTUS JEŽÍŠ. Takže oni se neposadili jen na Mojžíšovo místo, ale dokonce na místo KRISTOVO!

Čím se tedy stali? ANTIKRISTY!

Nenechte se zmást těmito falešnými proroky a pomazanými. KRISTUS je ten jediný, který nás vykoupil a zaplatil za nás životem. Nebyl to papež, prezident vaší církve, biskup, jakási skupina „Vedoucích“, či starších, ale byl to pouze KRISTUS! A tomu patříme. On je naším jediným Pánem, Vůdcem, Prostředníkem k Bohu, Učitelem, Manželem! Žádného dalšího nepotřebujeme!

Proto neustále reptejte proti těmto antikristům a lžiprorokům a nenechte se jimi svázat pod otrocké jho.

Milan H.
save(Replace this parenthesis with the @ sign)centrum.cz

zachranazdarma.webnode.cz