Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Druhá Paralipomenon (Druhá kniha Letopisů) (1-20)

  • Přidáno: 21 srpna, 2012
  • Zobrazeno: 693 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova:

[raw_html_snippet id=”vyhledavac”]

Šalomoun

BOŽÍ ZJEVENÍ V GIBEÓNU

Šalomounova moudrost – Na Boží dotaz, co by si přál, prosí Šalomoun o moudrost při svých vladařských povinnostech.

1 1 Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil. 2 Šalomoun vydal rozkaz celému Izraeli, velitelům nad tisíci a nad sty, soudcům a všem předákům z celého Izraele, totiž představitelům rodů, 3 a ubírali se, Šalomoun s celým shromážděním, na posvátné návrší v Gibeónu; tam byl Boží stan setkávání, který na poušti zhotovil Mojžíš, služebník Hospodinův. 4 Boží schránu dal ovšem David přenést z Kirjat-jearímu na místo, které pro ni připravil v Jeruzalémě, kde pro ni postavil stan. 5 Avšak bronzový oltář, který zhotovil Besaleel, syn Urího, syna Chúrova, umístil před Hospodinovým příbytkem a tam se ho Šalomoun se shromážděním dotazoval. 6 Šalomoun tam před Hospodinem obětoval na bronzovém oltáři, který byl u stanu setkávání, obětoval na něm tisíc zápalných obětí. 7 Té noci se Šalomounovi ukázal Bůh a řekl mu: „Žádej, co ti mám dát.“ 8 Šalomoun Bohu odpověděl: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství mému otci Davidovi a mne jsi po něm ustanovil za krále. 9 Nyní, Hospodine Bože, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova daného mému otci Davidovi. Ty jsi mě přece ustanovil za krále nad lidem tak početným, jako je prach země. 10 Dej mi tedy moudrost a umění, abych dovedl před tímto lidem vycházet a vcházet. Vždyť kdo by mohl soudit tento tvůj lid, jenž je tak četný?“ 11 Bůh Šalomounovi řekl: „Protože máš na srdci toto a nežádal jsi bohatství, skvosty ani slávu, ani bezživotí těch, kdo tě nenávidí, ba nežádal jsi ani dlouhý věk, ale požádal jsi pro sebe o moudrost a umění, jak soudit můj lid, nad nímž jsem tě ustanovil za krále, 12 budou ti dány moudrost a umění, ale dám ti i bohatství, skvosty a slávu, takže se ti nevyrovná žádný z králů, kteří byli před tebou, ani z těch, co přijdou po tobě.“ 13 Od stanu setkávání na posvátném návrší, které je v Gibeónu, přišel Šalomoun do Jeruzaléma a ujal se království nad Izraelem.

Šalomounovo bohatství – K moudrosti přidává Hospodin Šalomounovi i nesmírné bohatství.

14 Šalomoun nashromáždil vozy a jezdecké koně; měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Rozmístil je ve městech pro vozbu a u sebe v Jeruzalémě. 15 Král měl v Jeruzalémě stříbra a zlata jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině. 16 Koně, které měl Šalomoun, přicházeli z Egypta. Karavany králových překupníků kupovaly stáda koní za pevnou cenu. 17 Při návratu přiváželi z Egypta vůz za šest set šekelů stříbra a koně za sto padesát. Jejich prostřednictvím se tak vyváželi všem králům chetejským a aramejským.

CHRÁM HOSPODINŮV

Úmluva s králem Chúramem – Šalomoun uzavírá s foinickým králem dohodu o dělnících a potřebách k stavbě chrámu.

18 Šalomoun se rozhodl vybudovat dům Hospodinovu jménu a sobě dům královský.

2 1 Šalomoun stanovil počet sedmdesáti tisíc nosičů břemen, osmdesáti tisíc kameníků v horách a nad nimi tři tisíce šest set dozorců. 2 Šalomoun poslal Chúramovi, králi týrskému, vzkaz: „Jako jsi jednal s mým otcem Davidem a posílal mu cedry, aby si vybudoval pro sebe dům k bydlení, tak jednej i se mnou. 3 Hle, buduji dům jménu Hospodina, svého Boha. Chci mu jej oddělit jako svatý, aby se tam před ním pálilo kadidlo z vonných látek, pravidelně se rovnaly chleby a ráno i večer, též ve dnech odpočinku, o novoluních a při slavnostech Hospodina, našeho Boha, aby se přinášely zápalné oběti za Izraele navěky. 4 Dům, který buduji, bude veliký, neboť náš Bůh je větší než všichni bohové. 5 Kdo však má tolik síly, aby jemu mohl vybudovat dům? Vždyť jej nemohou pojmout nebesa, ani nebesa nebes. A kdo jsem já, abych mu budoval dům? Leda abych před ním pálil kadidlo. 6 Nyní mi pošli odborníka, který by uměl pracovat se zlatem, stříbrem, mědí a železem, s látkou nachovou, karmínovou a purpurově fialovou a uměl by vyřezávat řezby, aby pracoval s odborníky, kteří jsou u mne v Judsku a v Jeruzalémě, které zjednal můj otec David. 7 Pošli mi též z Libanónu dřevo cedrové, cypřišové a algumímové. Vím totiž, že tvoji služebníci dovedou kácet libanónské stromy. Moji služebníci tam budou spolu s tvými služebníky 8 a připraví mi dosti dřeva, neboť dům, který buduji, má být veliký a obdivuhodný. 9 Hle, pro drvoštěpy kácející stromy, pro tvé služebníky, budu dodávat dvacet tisíc kórů drcené pšenice, dvacet tisíc kórů ječmene, dvacet tisíc batů vína a dvacet tisíc batů oleje.“ 10 Chúram, král týrský, poslal Šalomounovi písemnou odpověď: „Protože Hospodin miluje svůj lid, dal mu za krále tebe.“ 11 Chúram řekl dále: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, on učinil nebesa i zemi, on dal králi Davidovi syna moudrého, prozíravého a důvtipného, který vybuduje dům Hospodinu a sobě dům královský. 12 Nyní ti tedy posílám důvtipného odborníka Chúrama, 13 syna jedné ženy z dcer danských, jehož otec byl Týřan; ten umí pracovat se zlatem a stříbrem, s mědí, železem, kamenem a dřevem, s látkami nachovými, purpurově fialovými, s bělostným plátnem a látkami karmínovými, dovede vyřezávat všelijaké řezby a vše dovedně vyřešit. Ať je mu dovoleno pracovat s tvými odborníky i s odborníky mého pána, tvého otce Davida. 14 Nyní ať jen posílá můj pán svým služebníkům, jak řekl, pšenici a ječmen, olej a víno. 15 My budeme na Libanónu kácet stromy podle veškeré tvé potřeby a budeme ti je dovážet po moři jako vory do Jafy; odtud si je pak dopravíš do Jeruzaléma.“ 16 Šalomoun po sčítání, které provedl jeho otec David, spočítal všechny muže, kteří pobývali v izraelské zemi jako hosté; bylo jich sto padesát tři tisíce šest set. 17 Z nich udělal sedmdesát tisíc nosičů břemen, osmdesát tisíc kameníků v horách a tři tisíce šest set dozorců, aby přidržovali lid k práci.

Stavba chrámu – Popis chrámu a jeho částí.

3 1 Šalomoun začal budovat v Jeruzalémě Hospodinův dům na hoře Mórija, kde se Hospodin ukázal jeho otci Davidovi, na místě, které připravil David, na humně Ornána Jebúsejského. 2 S budováním začal druhého dne druhého měsíce ve čtvrtém roce svého kralování. 3 Šalomounem byly stanoveny pro stavbu Božího domu tyto rozměry základů: délka v loktech podle staré míry byla šedesát loket, šířka dvacetloket. 4 Předsíň, která byla vpředu po celé šíři domu, byla dlouhá dvacet loket a vysoká sto dvacet loket; uvnitř ji obložili čistým zlatem. 5 Velkou síň obložil cypřišovým dřevem a to pokryl výborným zlatem, na němž dal zhotovit palmy a řetízkové ozdoby. 6 Pro zvýšení lesku obložil síň drahokamy; zlato bylo zlato parvajimské. 7 Zlatem pokryl síň, trámy, prahy, stěny a dveře a do stěn vyryl cheruby. 8 Pak udělal síň velesvatyně; vpředu byla po celé šíři domu, dlouhá byla dvacet loket a široká též dvacet loket. Pokryl ji šesti sty talenty výborného zlata. 9 Váha hřebů činila padesát šekelů zlata; též vrchní pokojíky pokryl zlatem. 10 Pro síň velesvatyně dal umně zhotovit dva cheruby a dal je pozlatit. 11 Délka křídel těch cherubů byla celkem dvacet loket; jedno křídlo dlouhé pět loket se dotýkalo stěny síně a druhé křídlo dlouhé pět loket se dotýkalo křídla druhého cheruba. 12 Křídlo jednoho cheruba dlouhé pět loket se dotýkalo stěny síně, kdežto druhé křídlo dlouhé pět loket bylo spojeno s křídlem cheruba druhého. 13 Roztažená křídla těchto cherubů byla dvacet loket dlouhá; stáli na nohou tváří k síni. 14 Zhotovil také oponu z látky purpurově fialové, nachové a karmínové a z bělostného plátna a na ni dal udělat cheruby. 15 Před domem udělal dva sloupy vysoké třicet pět loket, hlavice na vrcholu byla vysoká pět loket. 16 Zhotovil i řetízkové ozdoby jako pro svatostánek a dal je na hlavice sloupů; udělal též sto granátových jablek a zavěsil je na řetízkové ozdoby. 17 Sloupy postavil před chrám, jeden z pravé a druhý z levé strany; pravý pojmenoval Jakín a levý pojmenoval Bóaz.

Oltář a chrámové příslušenství – Oltář, moře, nádrže, svícen, sloupy a různé nádoby a nářadí.

4 1 Dále zhotovil bronzový oltář dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a deset loket vysoký. 2 Odlil též moře o průměru deseti loket, okrouhlé, pět loket vysoké; dalo se obepnout měřicí šňůrou dlouhou třicet loket. 3 Pod okrajem je dokola vroubily ozdoby v podobě býků, deset na jeden loket; lemovaly moře dokola. Dvě řady býků byly odlity spolu s mořem. 4 Moře spočívalo na dvanácti býcích; tři byli obráceni na sever, tři na západ, tři na jih a tři na východ. Na nich bylo moře položeno a zadky všech byly obráceny dovnitř. 5 Bylo na dlaň silné a jeho okraj byl udělán jako okraj poháru nebo rozkvetlé lilie. Pojalo tři tisíce batů. 6 Udělal též deset nádrží, pět jich dal napravo, pět nalevo; byly určeny k omývání. Oplachovali v nich to, co patřilo k zápalným obětem. Moře bylo určeno k umývání kněží. 7 Udělal též deset zlatých svícnů podle předpisu a dal je do chrámu, pět napravo a pět nalevo. 8 Udělal též deset stolů a postavil je do chrámu, pět napravo a pět nalevo; udělal též sto zlatých kropenek. 9 Udělal též nádvoří pro kněze a veliký dvůr, též dveře do dvora; jejich křídla obložil bronzem. 10 Moře postavil po pravé straně domu k jihovýchodu. 11 Chúram udělal též hrnce, lopaty a kropenky. Tak dokončil Chúram práci, kterou dělal králi Šalomounovi pro Boží dům: 12 dva sloupy a kulovité hlavice na vrcholu obou sloupů, dvoje mřížování, aby obě kulovité hlavice na vrcholu sloupů přikrývalo; 13 čtyři sta granátových jablek k obojímu mřížování, po dvou řadách granátových jablek na jedno mřížování, aby obě kulovité hlavice na sloupech přikrývalo; 14 dále udělal stojany a na stojany udělal nádrže, 15 jedno moře a pod ně dvanáct býků jako podstavce, 16 i hrnce, lopaty, vidlice a všechny příslušné předměty udělal Chúram králi Šalomounovi pro Hospodinův dům; byly z leštěného bronzu. 17 Král je dal odlévat v jordánském okrsku mezi Sukótem a Seredou do forem v zemi. 18 Šalomoun udělal všech těchto předmětů převeliké množství; na váhu mědi se nehledělo. 19 Šalomoun také udělal všechny předměty, které byly pro Boží dům: zlatý oltář a stoly pro předkladné chleby, 20 svícny a jejich kahánky potažené lístkovým zlatem, aby hořely před svatostánkem podle předpisu, 21 dále květ, kahánky a kleště na knoty ze zlata; bylo to nejlepší zlato; 22 též nože, kropenky, číše a pánve potažené lístkovým zlatem. Udělal i vchod do domu; vnitřní dveře do velesvatyně a dveře hlavní lodi chrámové byly ze zlata.

5 1 Tak byla ukončena všechna práce, kterou vykonal Šalomoun pro Hospodinův dům. Šalomoun tam pak vnesl svaté dary svého otce Davida; stříbrné a zlaté i ostatní předměty uložil mezi poklady Božího domu.

Vnesení schrány – Za přítomnosti zástupců všech izraelských pokolení je Hospodinova schrána vnesena do chrámu.

2 Tehdy Šalomoun svolal do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu. 3 Ke králi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek, to je v sedmém měsíci. 4 Když všichni izraelští starší přišli, zvedli lévijci schránu 5 a vynesli nahoru schránu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli lévijští kněží. 6 Král Šalomoun a celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránou sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten. 7 Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů. 8 Cherubové rozprostírali křídla nad místem, kde byla schrána, takže cherubové zakrývali shora schránu i její tyče. 9 Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět u schrány před svatostánkem, avšak zvenčí viditelné nebyly; je to tam až dodnes. 10 Ve schráně nebylo nic než dvě desky, které tam dal Mojžíš na Chorébu, kde Hospodin uzavřel smlouvu s Izraelci, když vyšli z Egypta. 11 Když kněží vycházeli ze svatyně, všichni přítomní kněží se posvětili bez ohledu na svou třídu. 12 Všichni lévijští zpěváci, patřící k Asafovi, Hémanovi a Jedútúnovi, se syny a bratry, oblečeni v roucho z bělostného plátna, stáli s cymbály, harfami a citerami na východ od oltáře a s nimi bylo sto dvacet kněží troubících na pozouny. 13 Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když se začalo hrát na pozouny a cymbály a jiné hudební nástroje, chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné. I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, 14 takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva.

Šalomounova modlitba – Král prosí Boha, aby vyslýchal prosby svého lidu i cizinců pro své jméno, kterému dal spočinout v novém chrámě.

6 1 Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. 2 Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“ 3 Pak se král obrátil a žehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele přitom stálo. 4 Řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: 5 ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z egyptské země, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno, ani jsem nevyvolil nikoho, aby byl vévodou nad Izraelem, mým lidem. 6 Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tam dlelo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem.‘ 7 Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele. 8 Hospodin však mému otci Davidovi řekl: ‚Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům, 9 avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.‘ 10 Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele. 11 Uložil jsem tam schránu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele.“ 12 Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář a rozprostřel dlaně. 13 Šalomoun totiž udělal bronzový stupeň a dal jej doprostřed nádvoří; byl pět loket dlouhý, pět loket široký a tři lokte vysoký. Postavil se na něj před celým shromážděním Izraele, poklekl na kolena, dlaně rozprostřel k nebi 14 a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha tobě podobného na nebi ani na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem.
15 Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé. 16 Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil slovy: ‚Nebude přede mnou vyhlazen následník z tvého rodu, jenž bude sedět na izraelském trůnu, budou-li ovšem tvoji synové dbát na svou cestu a řídit se mým zákonem, jako ses jím řídil přede mnou ty.‘ 17 Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova, které jsi promluvil ke svému služebníku Davidovi. 18 Ale může Bůh opravdu sídlit s člověkem na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? 19 Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou modlí. 20 Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům ve dne i v noci, na místo, o kterém jsi řekl, že tam dáš spočinout svému jménu. Vyslýchej modlitbu, kterou se tvůj služebník bude modlit obrácen k tomuto místu. 21 Vyslýchej prosby svého služebníka i Izraele, svého lidu, které se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej z místa svého přebývání, z nebes, vyslýchej a odpouštěj. 22 Jestliže se někdo prohřeší proti svému bližnímu a ten by mu uložil, aby se zaklínal přísahou, a on by tu přísahu složil před tvým oltářem v tomto domě, 23 ty sám vyslyš z nebes, zasáhni a rozsuď své služebníky; odplať svévolníkovi, uval na jeho hlavu, čeho se dopustil, a prohlaš spravedlivého za spravedlivého a odměň jej podle jeho spravedlnosti. 24 Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se, vzdají chválu tvému jménu a budou se před tebou modlit a prosit o smilování v tomto domě, 25 vyslyš z nebes a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům. 26 Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, a budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil, 27 vyslyš z nebes a odpusť svým služebníkům a Izraeli, svému lidu, hřích, vždyť je vyučuješ dobré cestě, po níž by měli chodit, a dej déšť své zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. 28 Bude-li v zemi hlad, bude-li mor, obilná rez či sněť, kobylky nebo jiná havěť, budou-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřátelé či jakákoli rána a jakákoli nemoc, 29 vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná svou ránu a svou bolest a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu. 30 Vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, a odpusť, odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce – vždyť ty sám jediný znáš přece srdce lidských synů –, 31 aby se tě báli, aby chodili po tvých cestách po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům. 32 Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému velikému jménu, tvé mocné ruce a tvé vztažené paži, přijdou-li a budou se modlit obráceni k tomuto domu, 33 vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem.
34 Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepřátelům po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k tobě směrem k tomuto městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, 35 vyslyš z nebes jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. 36 Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do země vzdálené nebo blízké, 37 a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi svého zajetí prosit o smilování: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli,‘ 38 navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svého zajetí, v zemi těch, kdo je odvedli do zajetí, a budou se modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, 39 vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosby a zjednej jim právo; odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili. 40 Nyní, můj Bože, nechť jsou prosím tvé oči otevřené a uši ochotné slyšet modlitbu na tomto místě. 41 Nyní tedy povstaň, Hospodine Bože, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci. Tvoji kněží ať obléknou spásu, Hospodine Bože, ať se tvoji věrní radují z dobrých věcí. 42 Hospodine Bože, neodmítej pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství prokazované svému služebníku Davidovi.“

Posvěcení chrámu – Posvěcení chrámu vrcholí sedmidenní slavností.

7 1 Když Šalomoun dokončil svou modlitbu, sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly obětního hodu a dům naplnila Hospodinova sláva. 2 Kněží nemohli do Hospodinova domu vstoupit, neboť Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům. 3 A všichni Izraelci viděli sestupující oheň i Hospodinovu slávu nad domem, klesli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a vzdávali chválu Hospodinu, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné. 4 A král i všechen lid slavili před Hospodinem obětní hod. 5 Král Šalomoun obětoval k obětnímu hodu dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětil král s veškerým lidem Boží dům. 6 Kněží stáli na svých místech, též lévijci s hudebními nástroji k oslavě Hospodina; ty dal zhotovit král David, aby jimi vzdávali Hospodinu chválu, protože jeho milosrdenství je věčné. Chválili Hospodina, jak je pověřil David. Kněží naproti nim troubili a celý Izrael stál. 7 Šalomoun posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam přinesl zápalné oběti a tučné díly pokojných obětí, protože bronzový oltář, který dal Šalomoun zhotovit, nemohl pojmout zápalnou a přídavnou oběť a tučné díly. 8 V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost po sedm dní, převeliké shromáždění od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku. 9 Osmého dne konali slavnostní shromáždění; zasvěcení oltáře slavili sedm dní, též slavnost trvala sedm dní. 10 Dvacátého třetího dne sedmého měsíce lid propustil; šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro to, co dobrého učinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi i Izraeli, svému lidu. 11 Tak dokončil Šalomoun zdárně dům Hospodinův i dům královský a všechno, co si předsevzal udělat v domě Hospodinově i ve svém domě.

Bůh se opět Šalomounovi zjevuje – Hospodin Šalomounovu modlitbu vyslyšel a obnovil mu své zaslíbení.

12 Tu se v noci ukázal Šalomounovi Hospodin a řekl mu: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si toto místo za dům pro oběti. 13 Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, 14 a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. 15 Mé oči budou otevřené a mé uši ochotné slyšet modlitbu na tomto místě. 16 Nyní jsem tento dům vyvolil a oddělil jako svatý, aby tam navěky dlelo mé jméno; mé oči a mé srdce tam budou po všechny dny. 17 A co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, a dodržovat má nařízení a práva, 18 upevním trůn tvého kralování podle smlouvy uzavřené s tvým otcem Davidem, že z tvého rodu nebude vyhlazen vládce Izraele. 19 Jestliže se však odvrátíte a opustíte má nařízení a má přikázání, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, 20 vytrhnu vás ze své země, kterou jsem vám dal, a zavrhnu od své tváře tento dům, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno, a vydám jej za pořekadlo a předmět výsměchu mezi všemi národy. 21 Nad tímto domem, který byl nejvyšší ze všech, ustrne každý kolemjdoucí a řekne: ‚Proč Hospodin takto naložil s touto zemí a s tímto domem?‘ 22 A bude se odpovídat: ‚Protože opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně uvedl všechno toto zlo.‘“

OSTATNÍ ČINNOST ŠALOMOUNOVA

Šalomoun jako stavebník – Šalomoun staví města skladů a vozby a podrobuje potomky domorodého obyvatelstva nuceným pracím.

8 1 Po uplynutí dvaceti let, během nichž Šalomoun stavěl dům Hospodinův i dům svůj, 2 vystavěl i města, která mu dal Chúram, a usadil tam Izraelce. 3 Pak táhl Šalomoun do Chamát-sóby a zmocnil se jí. 4 Vybudoval též Tadmór v poušti a všechna města skladů v Chamátu. 5 Pak vybudoval Bét-chorón Horní a Bét-chorón Dolní, opevněná města s hradbami, vraty a závorami, 6 i Baalat a všechna města pro sklady. Ta patřila Šalomounovi, též všechna města pro vozbu a města pro koně a vše, co Šalomoun s tak velkým zaujetím budoval v Jeruzalémě i na Libanónu a v celé zemi, v níž vládl. 7 Všechen lid, který zbyl z Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, kteří nebyli z Izraele, 8 totiž z jejich synů ty, kteří po nich v zemi zbyli, které Izraelci zcela nevyhubili, podrobil Šalomoun nuceným pracím, a tak je tomu až dodnes. 9 Z Izraelců však Šalomoun neudělal otroky na svém díle; ti byli bojovníky a veliteli jeho osádek, veliteli jeho vozby a jízdy. 10 Správců představených nad pracemi pro krále Šalomouna bylo dvě stě padesát, ti panovali nad lidem. 11 Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: „Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá.“

Péče o bohoslužbu – Šalomoun pečuje o řádný chod bohoslužeb zřízením kněžských tříd a zajištěním obětí.

12 Tehdy začal Šalomoun obětovat Hospodinu zápalné oběti na Hospodinově oltáři, který vybudoval před chrámovou předsíní, 13 podle každodenního pořádku, podle Mojžíšova příkazu pro přinášení obětí ve dnech odpočinku, o novoluních a při slavnostech, třikrát za rok, ve svátek nekvašených chlebů, ve svátek týdnů a ve svátek stánků. 14 Podle rozhodnutí svého otce Davida postavil kněze k službě podle jejich tříd a lévijce k jejich povinnostem, aby chválili Boha a konali před kněžími službu podle každodenního pořádku, též vrátné roztřídil do oddílů k jednotlivým branám ve smyslu příkazu Davida, muže Božího. 15 Co se týká kněží a lévijců, neuchýlili se od králova příkazu v žádné věci, ani ve správě pokladů. 16 Tak bylo dohotoveno celé Šalomounovo dílo, ode dne, kdy byly položeny základy domu Hospodinova, až do jeho dokončení, kdy byl Hospodinův dům dostavěn.

Zámořské plavby – V Esjón-geberu buduje Šalomoun loďstvo pro zámořské plavby.

17 Tehdy táhl Šalomoun do Esjón-geberu a k Elótu při mořském pobřeží v edómské zemi. 18 Chúram mu poslal po svých služebnících lodě a služebníky znalé moře. Dopluli se Šalomounovými služebníky až do Ofíru a přivezli odtamtud králi Šalomounovi čtyři sta padesát talentů zlata.

Návštěva královny ze Sáby – Pohanská královna se přichází poklonit Šalomounovi a vzdává chválu Hospodinu.

9 1 I královna ze Sáby uslyšela zprávu o Šalomounovi a přijela do Jeruzaléma vyzkoušet ho hádankami. Přijela s velmi okázalým doprovodem, s velbloudy nesoucími balzámy, velké množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. 2 Šalomoun jí zodpověděl všechny její otázky; ani jedna otázka nebyla pro Šalomouna tak tajemná, že by ji nezodpověděl. 3 Když královna ze Sáby viděla Šalomounovu moudrost a dům, který vybudoval, 4 i jídlo na jeho stole, zasedání jeho hodnostářů, pohotovost jeho služebnictva a jejich oděvy, jeho číšníky a jejich oděvy, i jeho vyvýšenou chodbu, kudy vcházel do Hospodinova domu, zůstala bez dechu. 5 Řekla králi: „Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. 6 Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina z množství tvé moudrosti. Překonal jsi pověst, kterou jsem slyšela. 7 Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří jsou ustavičně v tvých službách a naslouchají tvé moudrosti. 8 Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na svůj trůn, abys byl králem před Hospodinem, svým Bohem. Protože si tvůj Bůh zamiloval Izraele, aby trval navěky, ustanovil tě nad ním králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“ 9 Pak dala králi sto dvacet talentů zlata, velmi mnoho balzámů a drahokamy. Už nikdy tu nebyl takový balzám, jaký dala královna ze Sáby králi Šalomounovi. 10 Také služebníci Chúramovi a služebníci Šalomounovi, kteří dopravovali zlato z Ofíru, přivezli algumímové dřevo a drahokamy. 11 Z algumímového dřeva dal král udělat ochozy pro dům Hospodinův i pro dům královský, i citery a harfy pro zpěváky. Nic takového nikdo v zemi judské předtím nespatřil. 12 Král Šalomoun splnil královně ze Sáby každé přání, jež vyslovila; dal jí víc, než co ona přivezla králi. Pak se odebrala i se svými služebníky do své země.

Šalomounovo bohatství a věhlas – Popis Šalomounova trůnu a zlatých štítů i různého nářadí a dary králů.

13 Váha zlata, které bylo přiváženo Šalomounovi za jeden rok, činila šest set šedesát šest talentů 14 mimo zlato, jež přinášeli kupci a obchodníci; i všichni arabští králové a místodržitelé země přinášeli Šalomounovi zlato a stříbro. 15 Král Šalomoun dal udělat dvě stě pavéz z tepaného zlata; na jednu pavézu vynaložil šest set šekelů tepaného zlata. 16 Dále dal udělat tři sta štítů z tepaného zlata; na jeden štít vynaložil tři sta šekelů zlata. Král je pak dal uložit do domu Libanónského lesa. 17 Král dal také udělat veliký trůn ze slonoviny a obložil jej čistým zlatem. 18 Trůn měl šest stupňů a podnoží ze zlata, spojené s trůnem. Po obou stranách sedadla byla u trůnu opěradla a vedle opěradel stáli dva lvi. 19 Na šesti stupních tam stálo z obou stran dvanáct lvů. Nic takového nebylo zhotoveno v žádném království. 20 Všechny nádoby, z kterých král Šalomoun pil, byly zlaté a všechny předměty domu Libanónského lesa byly potaženy lístkovým zlatem; nic nebylo ze stříbra; to v Šalomounově době nemělo cenu. 21 Král měl lodě, plující do zámoří s Chúramovými služebníky. Zámořské lodě přijížděly jednou za tři roky a přivážely zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy. 22 Král Šalomoun tak převýšil všechny krále země bohatstvím i moudrostí. 23 Všichni králové země vyhledávali Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu Bůh vložil do srdce. 24 Každý přinášel svůj dar: předměty stříbrné a zlaté, pláště, zbroj, balzámy, koně, mezky, a to rok co rok. 25 Šalomoun měl také ustájeno čtyři tisíce koní k vozům a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Rozmístil je ve městech pro vozbu a u sebe v Jeruzalémě. 26 Tak se stal vladařem nad všemi králi od Řeky až k zemi pelištejské a až k hranicím Egypta. 27 Král měl v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků, jakých roste mnoho v Přímořské nížině. 28 Šalomounovi přiváděli koně z Egypta i z ostatních zemí.

Šalomounova smrt a pohřeb – Závěr králova života a zmínka o nedochovaných písemných pramenech.

29 O ostatních příbězích Šalomounových, prvních i posledních, se píše, jak známo, v příbězích proroka Nátana, v proroctví Achijáše Šíloského a v prorockých viděních vidoucího Jeeda proti Jarobeámovi, synu Nebatovu. 30 Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. 31 I ulehl Šalomoun ke svým otcům a pohřbili ho v městě jeho otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Rechabeám.

Králové judští

ROZTRŽKA ŘÍŠE

Rechabeámova nemoudrost – Svým tvrdým postojem zaviní Rechabeám odtržení severních kmenů.

10 1 Rechabeám se odebral do Šekemu. Do Šekemu totiž přišel celý Izrael, aby ho ustanovil králem. 2 Jarobeám, syn Nebatův, se o tom doslechl v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem, a vrátil se z Egypta. 3 Poslali pro něj a povolali ho zpět. Jarobeám přišel s celým Izraelem a promluvili k Rechabeámovi: 4 „Tvůj otec nás sevřel tvrdým jhem. Ulehči nám nyní tvrdou službu svého otce a těžké jho, které na nás vložil, a my ti budeme sloužit.“ 5 Rechabeám jim řekl: „Po třech dnech se opět ke mně vraťte.“ A lid se rozešel. 6 Král Rechabeám se radil se starci, kteří byli v službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. Ptal se: „Jak vy radíte? Co mám tomuto lidu odpovědět?“ 7 Promluvili k němu takto: „Jestliže budeš k tomuto lidu dobrý a přívětivý, jestliže jim dáš laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“ 8 On však nedbal rady starců, kterou mu dávali, a radil se s mladíky, kteří s ním vyrostli a teď byli v jeho službách. 9 Těch se zeptal: „Co radíte vy? Jak máme odpovědět tomuto lidu, který mi řekl: ‚Ulehči nám jho, které na nás vložil tvůj otec?‘“ 10 Mladíci, kteří s ním vyrostli, k němu promluvili takto: „Toto řekni lidu, který k tobě promluvil slovy: ‚Tvůj otec nás obtížil jhem, ty však nám je ulehči.‘ Promluv k nim takto: ‚Můj malík je tlustší než bedra mého otce. 11 Tak tedy můj otec na vás vložil těžké jho? Já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vástrestal biči, já však vás budu trestat důtkami.‘“ 12 Třetího dne přišel Jarobeám a všechen lid k Rechabeámovi, jak král nařídil: „Třetího dne se ke mně navraťte.“ 13 Král lidu odpověděl tvrdě, král Rechabeám nedbal rady starců. 14 Promluvil k nim podle rady mladíků: „Obtížím vás jhem a ještě k němu přidám. Můj otec vás trestal biči, já však vás budu trestat důtkami!“ 15 Král lid nevyslyšel, neboť to bylo řízení Boží. Hospodin tak splnil slovo, které ohlásil Jarobeámovi, synu Nebatovu, skrze Achijáše Šíloského. 16 Když celý Izrael uviděl, že je král nevyslyšel, dal lid králi tuto odpověď: „Jaký podíl máme v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu. Každý ke svým stanům, Izraeli! … Nyní pohleď na svůj dům, Davide!“ A celý Izrael se rozešel ke svým stanům. 17 Proto Rechabeám kraloval pouze nad Izraelci usedlými v judských městech. 18 Král Rechabeám vyslal Hadórama, který byl nad nucenými pracemi, ale Izraelci ho ukamenovali k smrti. Král Rechabeám byl nucen skočit do vozu a utéci do Jeruzaléma. 19 Tak se vzbouřil Izrael proti domu Davidovu, a to trvá dodnes.

Rechabeámova vláda v Judsku – Na zásah proroka Šemajáše upouští Rechabeám od války proti severnímu Izraeli a zvelebuje vlastní zemi.

11 1 Když přišel Rechabeám do Jeruzaléma, shromáždil dům Judův a Benjamínův, sto osmdesát tisíc vybraných bojovníků, aby bojovali s Izraelem a vrátili království Rechabeámovi. 2 I stalo se slovo Hospodinovo k Šemajášovi, muži Božímu: 3 „Řekni judskému králi Rechabeámovi, synu Šalomounovu, a celému Izraeli na území Judy a Benjamína: 4 Toto praví Hospodin: Netáhněte a nebojujte proti svým bratřím. Každý ať se vrátí do svého domu, neboť se to stalo z mé vůle.“ Uposlechli tedy Hospodinových slov a vrátili se z výpravy proti Jarobeámovi zpět. 5 Rechabeám se usídlil v Jeruzalémě a vystavěl v Judsku opevněná města. 6 Vystavěl Betlém, Étam a Tekóu, 7 Bét-súr, Sóko a Adulám, 8 Gat, Maréšu a Zíf, 9 Adórajim, Lakíš a Azeku, 10 Soreu, Ajalón a Chebrón; to jsou opevněná města v Judovi a Benjamínovi. 11 Zesílil pevnosti, dal jim vévody i zásoby potravy, oleje a vína 12 a do každého jednotlivého města pavézy a oštěpy. Nesmírně je posílil. Patřil mu Juda a Benjamín. 13 Kněží a lévijci z celého Izraele ze všech území se k němu přidali. 14 Lévijci opustili své pastviny i své državy a odešli do Judska a do Jeruzaléma, protože je Jarobeám se svými syny vyloučil, aby nesloužili Hospodinu jako kněží. 15 Sám si ustanovil kněze pro posvátná návrší, pro běsy a pro býčky, které udělal. 16 Za lévijci pak odcházeli ze všech izraelských kmenů ti, kteří si předsevzali hledat Hospodina, Boha Izraele. Přicházeli do Jeruzaléma obětovat Hospodinu, Bohu svých otců. 17 Posilovali judské království a po tři léta dodávali odvahu Rechabeámovi, synu Šalomounovu. Po tři léta totiž chodili cestou Davida a Šalomouna. 18 Rechabeám si vzal za ženu Machalatu, dceru Jerimóta, syna Davidova, a Abíhajilu, dceru Elíaba, syna Jišajova. 19 Porodila mu syny: Jeúše, Šemarjáše a Zahama. 20 Po ní si vzal Maaku, dceru Abšalómovu. Ta mu porodila Abijáše, Ataje, Zízu a Šelomíta. 21 Nade všechny své ženy a ženiny miloval Rechabeám Maaku, dceru Abšalómovu . Měl osmnáct žen a šedesát ženin a zplodil dvacet osm synů a šedesát dcer. 22 Do čela postavil Rechabeám Abijáše, syna Maaky, jako vévodu mezi jeho bratry, neboť ho chtěl dosadit za krále. 23 Ostatní své syny po úvaze rozdělil do všech území Judy a Benjamína po všech opevněných městech a bohatě je zaopatřil. Vyžádal jim množství žen.

Vpád Šíšakův – Egyptský král Šíšak vpadá do Judska a vyplení dům Hospodinův i dům královský.

12 1 Když se Rechabeámovo království upevnilo a utvrdilo, opustil Hospodinův zákon a celý Izrael s ním. 2 V pátém roce vlády krále Rechabeáma vytáhl Šíšak, král egyptský, proti Jeruzalému, protože se zpronevěřili Hospodinu, 3 s tisícem a dvěma sty vozů a se šedesáti tisíci jezdců. Lid, který s ním přišel z Egypta, Lúbijce, Sukejce a Kúšijce, nebylo možno spočítat. 4 Dobyl opevněná města, která byla v Judsku, a přitáhl až k Jeruzalému. 5 Tu přišel prorok Šemajáš k Rechabeámovi a judským velitelům, kteří se před Šíšakem stáhli do Jeruzaléma. Řekl jim: „Toto praví Hospodin: ‚Vy jste opustili mne a já teď opouštím vás a ponechám vás v moci Šíšakově.‘“ 6 Izraelští velitelé i král se pokořili a řekli: „Hospodin je spravedlivý.“ 7 Když Hospodin viděl, že se pokořili, stalo se slovo Hospodinovo k Šemajášovi: „Pokořili se, neuvedu na ně zkázu, ale dám jim brzy možnost úniku; mé rozhořčení na Jeruzalém nebude vylito skrze Šíšaka. 8 Stanou se však jeho otroky, aby poznali, co znamená sloužit mně a co otročit královstvím zemí.“ 9 Šíšak, král egyptský, vytáhl proti Jeruzalému a pobral poklady domu Hospodinova i poklady domu královského; pobral všechno. Pobral i zlaté štíty, které pořídil Šalomoun. 10 Místo nich pořídil král Rechabeám štíty bronzové a svěřil je velitelům běžců, kteří střežili vchod do královského domu. 11 Kdykoli král vcházel do Hospodinova domu, přicházeli běžci a přinášeli je a zase je odnášeli do místnosti pro běžce. 12 Že se tak pokořil, Hospodinův hněv se od něho odvrátil a nezničil ho úplně, neboť i v Judsku bylo leccos dobrého.

Konec vlády Rechabeámovy – Rechabeám se nedržel cele Hospodina.

13 Král Rechabeám pevně vládl v Jeruzalémě. Bylo mu jedenačtyřicet let, když začal kralovat, a kraloval sedmnáct let v Jeruzalémě, v městě, které Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam spočinulo jeho jméno. Jeho matka se jmenovala Naama; byla to Amónka. 14 Dopouštěl se toho, co je zlé, neboť se nedotazoval Hospodina upřímným srdcem. 15 O příbězích Rechabeámových, prvních i posledních, se píše, jak známo, v příbězích proroka Šemajáše a vidoucího Ida, kde se uvádí rodokmen. Mezi Rechabeámem a Jarobeámem byly po všechna ta léta války. 16 I ulehl Rechabeám ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Abijáš.

DALŠÍ KRÁLOVÉ JUDŠTÍ

Abijáš, vítěz nad Jarobeámem – Král se přidržuje Hospodina a ve válce se severními kmeny slavně vítězí.

13 1 V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma se stal králem nad Judou Abijáš. 2 Kraloval v Jeruzalémě tři léta. Jeho matka se jmenovala Míkaja; byla to dcera Uríelova z Gibeje. Válka mezi Abijášem a Jarobeámem trvala dál. 3 Abijáš vypravil do boje vojsko, válečné bohatýry, čtyři sta tisíc vybraných mužů. Jarobeám seřadil do boje proti němu osm set tisíc vybraných mužů, udatných bohatýrů. 4 Abijáš stál na hoře Semarajimu, která je v Efrajimském pohoří, a odtud volal: „Slyšte mě, Jarobeáme i celý Izraeli! 5 Což nevíte, že Hospodin, Bůh Izraele, dal navěky království nad Izraelem Davidovi? Jemu a jeho synům je potvrdil smlouvou soli. 6 Avšak Jarobeám, syn Nebatův, služebník Šalomouna, syna Davidova, povstal a vzbouřil se proti svému pánu. 7 Shromáždili se k němu muži bohaprázdní a ničemové a rozhodně se postavili proti Šalomounovu synovi Rechabeámovi. Rechabeám byl mladý a zbabělý a nedokázal jim čelit. 8 A teď si říkáte, že chcete čelit Hospodinovu království, jež je v rukou synů Davidových? Je vás ohromné množství a máte při sobě zlaté býčky, které vám udělal Jarobeám jako bohy. 9 Ale což jste nevyhnali Hospodinovy kněze Áronovce a lévijce? Nenadělali jste si kněží jako národy jiných zemí? Kdokoli přišel, mohl být za mladého býčka a sedm beranů pověřen, aby byl knězem neboha. 10 Naším Bohem je Hospodin; my jsme ho neopustili. Kněží, synové Áronovi, i lévijci řádně slouží Hospodinu. 11 Ráno co ráno a večer co večer obracejí zápalné oběti v obětní dým, pálí vonná koření, rovnají chléb na stůl z čistého zlata, starají se o zlatý svícen a jeho kahánky, aby hořely večer co večer. My držíme stráž před Hospodinem, naším Bohem. Vy však jste ho opustili. 12 Hle, nám je v čele Bůh. Jeho kněží hlaholí zvučnými trubkami proti vám. Izraelci, nebojujte proti Hospodinu, Bohu svých otců, neboť nebudete mít zdar!“ 13 Jarobeám provedl se zálohou obchvat a přitáhl na ně zezadu. Tak byli před Judou a záloha vzadu za ním. 14 Když se Judejci rozhlédli, viděli, že je čeká boj vpředu i vzadu. Úpěnlivě volali k Hospodinu a kněží troubili na trubky. 15 Pak judští muži spustili válečný pokřik. Za pokřiku judských mužů porazil Bůh Jarobeáma a celý Izrael před Abijášem a Judou. 16 Izraelci se před Judou dali na útěk; Bůh jim je vydal do rukou. 17 Abijáš a jeho lid jim způsobili velikou porážku, takže z Izraele padlo a bylo skoleno pět set tisíc vybraných mužů. 18 V té době byli Izraelci pokořeni a Judejci se vzmohli, neboť se opírali o Hospodina, Boha svých otců. 19 Abijáš pronásledoval Jarobeáma a dobyl na něm města Bét-el s vesnicemi, Ješánu s vesnicemi a Efrón s vesnicemi. 20 Za dnů Abijášových se moc Jarobeámova už nepozvedla. Hospodin jej porazil, takže zemřel. 21 Ale Abijáš vládl pevně. Pojal čtrnáct žen a zplodil dvaadvacet synů a šestnáct dcer. 22 O ostatních příbězích Abijášových, o jeho činech i slovech se píše ve výkladu proroka Ida. 23 I ulehl Abijáš ke svým otcům a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása. Za jeho dnů žila země v míru deset let.

Ása, vítěz nad núbijským Zerachem – Také král Ása se přidržuje Hospodina. Vítězí nad přesilou núbijských vetřelců.

14 1 Ása činil to, co bylo dobré a správné v očích Hospodina, jeho Boha. 2 Odstranil cizí oltáře a posvátná návrší, roztříštil posvátné sloupy a pokácel posvátné kůly. 3 Judovi poručil, aby se dotazoval Hospodina, Boha svých otců, a plnil zákon a přikázání. 4 Ze všech judských měst odstranil posvátná návrší a kadidlové oltáříky. Za něho žilo království v míru. 5 V Judsku stavěl opevněná města, neboť země žila v míru. Žádná válka se v těch letech proti němu nevedla. Hospodin mu dopřál klidu. 6 Ása řekl Judovi: „Vystavějme tato města, obežeňme je hradbami s věžemi, vraty a závorami, dokud je naše země v klidu. Dotazovali jsme se Hospodina, našeho Boha, dotazovali jsme se ho a on nám dopřál klid na všech stranách.“ Stavěli tedy a dařilo se jim to. 7 Ása měl vojsko, tři sta tisíc mužů z Judy, nosících pavézy a oštěpy, dvě stě osmdesát tisíc z Benjamína, kteří nosili štíty a stříleli z luku. Všichni byli udatní bohatýři. 8 Proti nim vytáhl Kúšijec Zerach se statisícovým vojskem a třemi sty vozy; přitáhl až k Maréše. 9 Ása vytáhl proti němu. Seřadili se k bitvě v údolí Sefaty u Maréši. 10 Ása volal k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: „Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. Pomoz nám, Hospodine, náš Bože, neboť ty jsi naše opora. V tvém jménu jsme přitáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě člověk nic nezmůže!“ 11 I porazil Hospodin Kúšijce před Ásou a před Judou. Kúšijci se dali na útěk. 12 Ása se svým lidem je pronásledoval až ke Geraru. Kúšijci padli, žádný z nich nevyvázl živ; byli rozdrceni před Hospodinem a před jeho táborem. Judejci odnesli velké množství kořisti. 13 Vybili všechna města v okolí Geraru, na něž dolehl strach z Hospodina. Vyloupili všechna města a bylo v nich velké množství lupu. 14 Vybili také stany chovatelů stád a pobrali mnoho ovcí a velbloudů. Pak se vrátili do Jeruzaléma.

Ása a prorok Azarjáš – Na prorokovu výzvu obnovuje král smlouvu s Hospodinem.

15 1 Na Azarjášovi, synu Odédovu, spočinul duch Boží. 2 Vyšel před Ásu a řekl mu: „Poslyš mě, Áso i celý Judo a Benjamíne. Hospodin bude s vámi, když vy budete s ním. Budete-li se dotazovat na jeho slovo, dá se vám nalézt. Jestliže ho opustíte, opustí vás. 3 Mnoho let býval Izrael bez pravého Boha, bez kněze – učitele a bez zákona. 4 Když se však ve svém soužení obraceli k Hospodinu, Bohu Izraele, a hledali ho, dával se jim nalézt. 5 V oněch dobách nebylo možno pokojně vycházet a vcházet, neboť mezi všemi obyvateli zemí vládly obrovské zmatky. 6 Docházelo ke srážkám mezi pronárodem a pronárodem, mezi městem a městem, neboť Bůh je uvedl ve zmatek všelikým soužením. 7 Jednejte tedy rozhodně, nechť vaše ruce neochabnou, neboť vaše jednání bude odměněno!“ 8 Když Ása uslyšel tato slova a proroctví proroka Azarjáše, syna Odédova, vzchopil se a vymýtil ohyzdné modly z celé země judské i z Benjamína a z měst, která dobyl v Efrajimském pohoří, a obnovil Hospodinův oltář před Hospodinovou předsíní. 9 Pak shromáždil celého Judu i Benjamína a z kmene Efrajimova, Manasesova a Šimeónova ty, kteří u nich pobývali jako hosté; přešlo k němu totiž mnoho lidí z Izraele, když viděli, že je s ním Hospodin, jeho Bůh. 10 Třetího měsíce, v patnáctém roce Ásova kralování, se shromáždili do Jeruzaléma. 11 Z kořisti, kterou přihnali, obětovali onoho dne Hospodinu sedm set kusů hovězího dobytka a sedm tisíc ovcí a koz. 12 Zavázali se smlouvou, že se budou dotazovat na slovo Hospodina, Boha svých otců, celým svým srdcem a celou svou duší. 13 A každý, kdo by se nedotazoval Hospodina, Boha Izraele, propadne smrti, ať malý nebo velký, ať muž nebo žena. 14 Přísahali Hospodinu mocným hlasem a nadšeným hlaholem za zvuku trubek a polnic. 15 Z té přísahy se radoval celý Juda. Přísahali celým srdcem, že ho budou hledat s veškerým zanícením, aby se jim dal najít. A Hospodin jim dopřál klid na všech stranách. 16 Také svou matku Maaku zbavil král Ása jejího královského postavení za to, že udělala nestvůrnou modlu pro Ašéru. Ása její nestvůrnou modlu podťal, rozdrtil na padrť a spálil v Kidrónském úvalu. 17 I když z Izraele nebyla odstraněna posvátná návrší, přece srdce Ásovo bylo po všechny jeho dny cele při Hospodinu. 18 Svaté dary svého otce i své svaté dary, stříbro, zlato a různé předměty, přinesl do Božího domu. 19 Až do pětatřicátého roku Ásova kralování nebyla žádná válka.

Ása a prorok Chananí – Prorok kárá krále pro spojenectví s Aramejci, Ása onemocní a umře.

16 1 V třicátém šestém roce Ásova kralování vytáhl Baeša, král izraelský, proti Judsku. Vystavěl Rámu, aby zabránil judskému králi Ásovi vycházet a vcházet. 2 Ása tedy vynesl z pokladů domu Hospodinova a domu královského zlato a stříbro a poslal je Ben-hadadovi, králi aramejskému, který sídlil v Damašku, se vzkazem: 3 „Máme spolu smlouvu. Měli ji i můj otec a tvůj otec. Zde ti posílám stříbro a zlato. Nuže, zruš svou smlouvu s izraelským králem Baešou, ať ode mne odtáhne.“ 4 Ben-hadad krále Ásu uposlechl a poslal velitele se svými vojsky proti izraelským městům. Vybili Ijón, Dan, Ábel-majim a všechna města skladů v kmeni Neftalí. 5 Když to Baeša uslyšel, přestal stavět Rámu a své dílo přerušil. 6 Král Ása sebral celé Judsko, aby z Rámy odnášeli kámen a dřevo, z nichž stavěl Baeša, a vystavěl z toho Gebu a Mispu. 7 V té době přišel k judskému králi Ásovi Chananí, vidoucí, a řekl mu: „Poněvadž jsi hledal oporu u krále aramejského a neopíráš se o Hospodina, svého Boha, vymkla se ti vojska krále aramejského z ruky. 8 Což neměli Kúšijci a Lúbijci početné vojsko, obrovské množství vozů a jezdců? Když jsi však hledal oporu u Hospodina, dal ti je do rukou. 9 Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm. Ale v této věci jsi jednal jako pomatenec, a od nynějška budeš muset válčit.“ 10 Ása se na vidoucího rozlítil a dal ho vsadit do žaláře; tak ho ta věc rozzuřila. V oné době Ása ukřivdil mnohým z lidu. 11 Hle, o příbězích Ásových, prvních i posledních, se píše dále v Knize králů judských a izraelských. 12 V třicátém devátém roce svého kralování onemocněl Ása přetěžkou nemocí nohou. Ale ani ve své nemoci se nedotazoval Hospodina, nýbrž vyhledal jen lékaře. 13 I ulehl Ása ke svým otcům a zemřel v jedenačtyřicátém roce svého kralování. 14 Pohřbili ho v jeho hrobce, kterou si dal vytesat v Městě Davidově; uložili ho na lůžko plné balzámů a dovedně připravených mastí a zapálili mu převeliký oheň.

Jóšafatova náboženská horlivost – Jóšafat se zasazuje o náboženskou očistu v zemi a úspěšně vládne.

17 1 Místo Ásy se stal králem jeho syn Jóšafat. Ten pevně vládl nad Izraelem. 2 Do všech opevněných judských měst dal vojsko a na judském území i v efrajimských městech, která dobyl jeho otec Ása, umístil výsostné znaky. 3 Hospodin byl s Jóšafatem, neboť chodil po cestách, jimiž chodíval dříve jeho otec David, a nedotazoval se baalů. 4 Dotazoval se Boha svého otce a řídil se jeho přikázáními, ne jak to činil Izrael. 5 Hospodin upevnil království v jeho ruce a celý Juda dával Jóšafatovi dary, takže měl mnoho bohatství i slávy. 6 Jeho srdce bylo naplněno hrdostí, že chodí po cestách Hospodinových; proto také odstranil z Judy posvátná návrší a posvátné kůly. 7 V třetím roce svého kralování vyslal své správce Ben-chajila, Obadjáše, Zekarjáše, Netaneela a Míkajáše, aby učili v judských městech. 8 S nimi poslal lévijce: Šemajáše, Netanjáše, Zebadjáše, Asáela, Šemíramóta, Jónatana, Adónijáše, Tóbijáše a Tób-adónijáše, lévijce, a s nimi kněze Elíšamu a Jórama. 9 Ti učili v Judsku. Měli s sebou knihu Zákona Hospodinova, obcházeli všechna judská města a vyučovali lid. 10 Strach z Hospodina dolehl na všechna království těch zemí, které byly kolem Judy, takže proti Jóšafatovi nebojovala. 11 Někteří z Pelištejců přinášeli Jóšafatovi dary a stříbro jako daň; také Arabové mu přiváděli brav: sedm tisíc sedm set beranů a sedm tisíc sedm set kozlů. 12 Jóšafat se stával stále mocnějším. V Judsku vystavěl hradiska a města pro sklady. 13 V judských městech podnikal velká díla. V Jeruzalémě měl bojovníky, udatné bohatýry. 14 Toto jsou povolaní do služby podle jednotlivých otcovských rodů: Juda měl velitele nad tisíci: velitele Adnu s třemi sty tisíci udatnými bohatýry, 15 vedle něho velitele Jóchanana s dvěma sty osmdesáti tisíci muži, 16 dále Amasjáše, syna Zikrího, dobrovolníka Hospodinova, s dvěma sty tisíci udatnými bohatýry; 17 z Benjamína byl udatný bohatýr Eljáda s dvěma sty tisíci těch, kteří byli vyzbrojeni luky a štíty, 18 dále Józabad se sto osmdesáti tisíci vyzbrojenými vojáky. 19 Ti byli ve službách samého krále, kromě těch, které král umístil do opevněných měst v celém Judsku.

Jóšafat táhne s Achabem do války – Jako spojenec severoizraelského krále Achaba se Jóšafat účastní tažení proti Rámotu v Gileádu a je za to kárán prorokem Jehúem.

18 1 Jóšafat měl nesmírné bohatství a slávu. Spříznil se s Achabem. 2 Po několika letech sestoupil k Achabovi do Samaří. Achab pro něho i pro lid, který byl s ním, dal porazit mnoho ovcí a koz i hovězího dobytka a pak se ho snažil zlákat k výpravě proti Rámotu v Gileádu. 3 Achab, král izraelský, se otázal Jóšafata, krále judského: „Půjdeš se mnou proti Rámotu v Gileádu?“ On mu odvětil: „Ve válce jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid.“ 4 Nato Jóšafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ 5 Izraelský král shromáždil proroky, čtyři sta mužů, a řekl jim: „Máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Bůh jej vydá králi do rukou.“ 6 Ale Jóšafat se zeptal: „Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ 7 Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž po všechny dny jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.“ Jóšafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“ 8 Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: „Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova.“ 9 Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu slavnostně oblečeni, seděli na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. 10 Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.“ 11 Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!“ 12 Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řečjako řeč každého z nich, mluv o dobrých věcech!“ 13 Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co řekne můj Bůh.“ 14 Když přišel ke králi, král mu řekl: „Míko, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?“ On odpověděl: „Vytáhněte, budete mít úspěch. Budou vám vydáni do rukou.“ 15 Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ 16 Míkajáš odpověděl: „Viděl jsem všechen Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. – Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“ 17 Izraelský král řekl Jóšafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“ 18 Ale Míkajáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál po jeho pravici a levici. 19 Hospodin řekl: ‚Kdo zláká izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?‘ Ten říkal to a druhý ono. 20 Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚ Čím?‘ 21 On odvětil: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ 22 A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“ 23 Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Jakou cestou přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“ 24 Míkajáš mu řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“ 25 Izraelský král nařídil: „Seberte Míkajáše a odveďte ho k veliteli města Amónovi a ke královu synu Jóašovi. 26 Vyřídíte: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud se nenavrátím v pokoji!‘“ 27 Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to, všichni lidé!“ 28 Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu. 29 Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjeli do boje. 30 Aramejský král přikázal velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“ 31 Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: „To je izraelský král!“ Obklopili ho, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik a Hospodin mu pomohl; tak je Bůh od něho odlákal. 32 Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. 33 Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ 34 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že izraelský král musel zůstat na voze proti Aramejcům až do večera a v čas západu slunce zemřel.

19 1 Judský král Jóšafat se v pokoji vrátil do svého domu v Jeruzalémě. 2 Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: „Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval. 3 Přece však se na tobě našlo i něco dobrého: Odstranil jsi ze země posvátné kůly a dotazoval ses Boha upřímným srdcem.“

Ustanovení soudců v zemi – Soud je Hospodinův; jeho spravedlivým vykonáváním jsou pověřeni ustanovení soudcové.

4 Jóšafat sídlil v Jeruzalémě. Pak zase vycházel mezi lid od Beer-šeby až k Efrajimskému pohoří a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců. 5 V zemi ustanovil soudce, ve všech opevněných městech judských, v každém z nich. 6 Soudcům nařídil: „Dbejte na to, co děláte, vždyť nevykonáváte soud lidský, ale soud Hospodinův. On je s vámi, když vynášíte rozsudek. 7 Ať je nyní nad vámi strach z Hospodina; konejte všechno bedlivě. U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství.“ 8 Také v Jeruzalémě ustanovil Jóšafat některé lévijce, kněze a představené izraelských rodů, aby vykonávali Hospodinův soud a rozhodovali ve sporech těch, kteří by se s nimi obraceli do Jeruzaléma. 9 Král jim přikázal: „Konejte všechno v Hospodinově bázni, věrně a z celého srdce, 10 a to při každém sporu, se kterým by k vám přišli vaši bratří bydlící ve svých městech; ať to bude spor o krevní zločin nebo o zákon a přikázání či o nařízení a řády. Varujte je, aby se neproviňovali proti Hospodinu, ať vás a vaše bratry nepostihne jeho rozlícení. Tak čiňte a budete bez viny! 11 Hle, nejvyšší kněz Amarjáš bude nad vámi ve všem, co se týká Božích věcí, a Zebadjáš, syn Jišmaelův, vévoda domu Judova, bude nad vámi ve všem, co se týká záležitostí královských. A jako úředníci tu budou s vámi lévijci. Buďte rozhodní a jednejte. A Hospodin bude s tím, kdo je dobrý.“

Jóšafat vítězí nad přesilou nepřátel – Spojená vojska amónská, moábská a edómská napadla Judu, ale sama se navzájem zničila.

20 1 Potom se stalo, že vytáhli Moábci a Amónovci a s nimi někteří z amónských spojenců do války proti Jóšafatovi. 2 Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: „Vytáhlo proti tobě veliké množství z krajin za mořem, od Aramejců. Hle, jsou v Chasesón-támaru, to jest v Én-gedí.“ 3 Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. 4 Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina. 5 Jóšafat stanul ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím 6 a řekl: „Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími pronárodů? Máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat. 7 Což jsi to nebyl ty, náš Bože, jenž jsi vyhnal obyvatele této země před Izraelem, svým lidem? Dal jsi ji navěky potomkům Abrahama, svého přítele. 8 Usídlili se v ní a vybudovali ti v ní svatyni tvému jménu. Řekli: 9 ‚Jestliže na nás přijde něco zlého, meč soudu, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, protože v tomto domě dlí tvé jméno, a ve svém soužení budeme k tobě volat, a ty nás vyslyšíš a zachráníš.‘ 10 A nyní pohleď na Amónovce a Moábce i na horu Seír, kudy jsi Izraeli nedovolil projít, když přicházel z egyptské země; uhnul od nich a nevyhladil je. 11 Hle, jak nám odplácejí. Přitáhli nás vyhnat z tvého vlastnictví, které jsi nám určil. 12 Bože náš, což je nebudeš soudit? Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě.“ 13 Všichni Judejci stáli před Hospodinem i se svými dětmi, ženami a syny. 14 Tu sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův na Jachzíela, syna Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévijce ze synů Asafových, 15 a ten pravil: „Pozorně naslouchejte, všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, i ty, králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: ‚Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství.‘ Boj není váš, ale Boží. 16 Zítra proti nim sestupte, až budou vystupovat do Svahu květů. Potkáte je na konci úvalu směrem k poušti Jerúelu. 17 Vy přitom bojovat nemusíte. Postavte se, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. Nebojte se a neděste se a zítra proti nim vytáhněte! Hospodin bude s vámi.“ 18 Nato Jóšafat padl na kolena tváří k zemi a všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. 19 Potom povstali lévijci z Kehatovců a Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, hlasem velice mocným. 20 Za časného jitra vytáhli na tekójskou poušť. Když vycházeli, Jóšafat se postavil a řekl: „Slyšte mě, Judejci i obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar.“ 21 Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby chválili jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali: „Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné.“ 22 V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi. 23 Amónovci a Moábci se totiž postavili proti obyvatelům hory Seíru, aby je vyhladili jako klaté. Když pak skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli jedni druhým do zkázy. 24 Když vstoupili Judejci na výšinu s výhledem na poušť a obrátili se směrem k tomu shluku, spatřili jen mrtvá těla ležící na zemi; nikdo nevyvázl. 25 Pak přišel Jóšafat a jeho lid posbírat kořist. Našli tam u mrtvých těl množství majetku a vzácné výzbroje; získali pro sebe tolik, že to nemohli unést. Kořist sbírali tři dny, tak byla hojná. 26 Čtvrtého dne se shromáždili v dolině Beraka (to je Dobrořečení), protože tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo nazývá Dolina dobrořečení až dodnes. 27 Potom se všichni muži judští i jeruzalémští s Jóšafatem v čele vraceli s radostí do Jeruzaléma, protože je Hospodin naplnil radostí z vítězství nad nepřáteli. 28 Přišli s harfami, citerami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu. 29 Strach před Bohem dolehl na království všech zemí, když slyšela, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele. 30 Jóšafatovo království žilo v míru a jeho Bůh mu dopřál klid na všech stranách.

Jóšafatovo spojenectví s Achazjášem – Oba králové chtěli vybudovat společné loďstvo, ale to ztroskotalo. Prorok Elíezer Jóšafatův čin odsuzuje.

31 Jóšafat se stal králem nad Judou. Bylo mu třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího. 32 Chodil po cestě svého otce Ásy. Neodchýlil se od ní, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích. 33 Jenom neodstranili posvátná návrší; lid ještě nestál srdcem cele při Bohu svých otců. 34 O ostatních příbězích Jóšafatových, prvních i posledních, se dále píše v Příbězích Jehúa, syna Chananího, jež byly pojaty do Knihy králů izraelských. 35 Ale potom se Jóšafat, král judský, spolčil s Achazjášem, králem izraelským, a ten ho svedl k svévolným činům. 36 Spolčil se s ním, aby mohl udělat lodě k plavbě do zámoří. Ty lodě dělali v Esjón-geberu. 37 Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, však prorokoval a řekl Jóšafatovi: „Že jsi se spolčil s Achazjášem, Hospodin přerušil, co jsi udělal.“ Lodě ztroskotaly a nemohly plout do zámoří.

Druhá Paralipomenon (Druhá kniha Letopisů) (21-36) →

 

Hodnotit



Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments