Citát ze zdroje Vahan Hambardzumjan dne 21.5.2019, 17:16

Stroj nemůže mít duši :) duši má jen "živá bytost" stvořena od Boha (lidi, zvířata, mikro organismy...) umělá inteligence je něco, jako "složitá kalkulačka" která vypočítá myšlení dle situace. Dokonce ani příroda a rostliny nemají duši... fungují jako bio mechanismus (fotosyntéza, voda kyslík...)

Citát ze zdroje Smazaný uživatel dne 21.5.2019, 17:58

 Budiž pochválen Ježíš Kristus,

rostliny jsou součástí přírody. A proč nemájí vlastní duši?  Vždyť lidé, zvířata a mikroorganismy jsou taky takové "stroje". To je Nejvyšší nemá rád?

Bůh s vámi.

Citát ze zdroje Vahan Hambardzumjan dne 21.5.2019, 20:31

Citovat od Jan Strnad v 21.5.2019, 17:58

 Budiž pochválen Ježíš Kristus,

rostliny jsou součástí přírody. A proč nemájí vlastní duši?  Vždyť lidé, zvířata a mikroorganismy jsou taky takové "stroje". To je Nejvyšší nemá rád?

Bůh s vámi.

Nechápu, jak můžeme vést takovou debatu o strojích, které vyrobili lidé :) jak můžete nazývat umělou inteligenci (stroj z mikročástic a elektroniky), že má nějakou duši? Duše má bytost, která je duševně spjata s Bohem. Tvrdit, že umělá inteligence (roboti atd...) má duši je stejné, jako tvrdit, že i kámen má duši... to už je modlářství dle Bible. Bible říká že tyto materiální věci (kámen, dřevo, železo atd... komponenty, ze kterých je vyrobeno UI) jsou mrtvé věci.

Ohledně přírody: příroda je bio mechanismus - příklad z lidského díla: Auto má autobaterii, která slouží pro zážeh motoru vozidla, když začne motor běžet, tak dobije autobaterii, tak je to kolovrat, až do životností baterie. To stejné funguje i v přírodě tento kolovrat: Stromy vydávají kyslík a vypařují vodu, ten pak zaprší a napájí hlínu, ze kterého rostou stromy, až do životnosti těch jednotlivých stromů. Tato příroda však nemůže mít duši, nemůže komunikovat, kolonizovat, samostatně se přemísťovat sem a tam (myslím tím rostliny), nemá žádné dýchací ani zažívací a konzumační systémy atd... a to nejhlavnější: nemůže samostatně myslet a uvažovat (to dělá duše)...

Zvířata, mikroorganismy a hlavně Lidé, tyto hlavní vlastnosti mají a jsou tím jedineční a unikátní, protože mají duši, která v nich funguje a dělá je "živou" bytostí schopného sebe ovládání a sebe jednání, uvažování dle situací atd...

Citát ze zdroje Smazaný uživatel dne 21.5.2019, 21:23

Neříkám, že stroje mají duši, pouze říkám, že lidský mozek funguje vpodstatě taky jako takový "stroj".

Např. když se chcete pomodlit, myslíte si, že to chcete vy, ale ve skutečnosti se ta myšlenka zrodila ve vašem mozku, vy jste si ji pouze uvědomil a popř. jste ji splnil.

 

Citát ze zdroje Vahan Hambardzumjan dne 22.5.2019, 12:08

Citovat od Jan Strnad v 21.5.2019, 21:23

Neříkám, že stroje mají duši, pouze říkám, že lidský mozek funguje vpodstatě taky jako takový "stroj".

Např. když se chcete pomodlit, myslíte si, že to chcete vy, ale ve skutečnosti se ta myšlenka zrodila ve vašem mozku, vy jste si ji pouze uvědomil a popř. jste ji splnil.

 

Nikoliv... Pokud člověk chce udělat nějaký čin, nebo myšlenku, potom ta myšlenka vychází z duše. Bible říká, že lidé činí a konají dle jejich srdcí, čím srdce a duše přetéká, to konají a mluví.

Pokud se však člověk chce modlit k Bohu, nebo chce učinit Bohulibé skutky, potom ten čin není z duše člověka, ale je to práce Ducha Svatého, který přebývá v tom člověku, neboť opravdoví křesťané jsou spjatí s Bohem skrze Ducha Svatého. Bible říká, když máš touhu po Bohu, nebo ústy říkáš, že Ježíš Kristus je Syn Boží a tvůj Pán, tak to skrze tebe činí Duch Svatý, nikoliv mozek jako mechanismus.

Citát ze zdroje Zdenka Pšeničková dne 17.10.2021, 22:24

Zajímavé je, že to, zda má stroj duši (mysl) nebo ne, nebudeme moct nikdy verifikovat. Může to vědět jen ten stroj sám.

Zajímalo by mě, jak se křesťané dívají na klonování, cílené mutace nebo šlechtění. V takovém případě onoho člověka nebo jiné zvíře vytvořil člověk - takže pak nemají duši?

 

A co houby? O těch se tu ještě nikdo nezmínil. Rostliny tedy duši nemají, živočichové je mají, dokonce prokaryoty duši mají (což je trochu zvláštní, že mikroorganismus, tedy třeba bakterie, má duši, ale něco evolučně mnohem složitějšího jako rostlina, ji nemá), ale co houby?

 

Jinak i my jsme součástí přírody. Panteismus věří, že Bůh není nikde mimo svět, že Bůh je světem. Bůh je příroda a příroda je Bůh.

 

Zajímavé třeba je, že Aristoteles, tedy jeden z filosofů, z něhož křesťanská nauka vychází, rozděluje duši na vegetativní (tu mají rostliny), vnímavou (tu mají živočichové) a rozumnou (tu má člověk). Dneska už samozřejmě víme, že i jiná zvířata kromě nás mají rozum. :)

Citát ze zdroje Vahan Hambardzumjan dne 17.10.2021, 23:03

Zdenka Pšeničková

Ať už je to jakkoliv, Bůh ustanovil jasná pravidla jak k přírodě, tak i celému vesmíru, který stvořil :) A ta pravidla dal napsat do Bible, abychom i my se těmi pravidly drželi, tudíž: příroda i zvířata byla stvořena pro člověka, nikoliv naopak.

Stejně tak i člověk stvořil hrnec z hlíny (robota s vypočetní technikou), jak může tedy něco, co stvořil člověk mít nějakou duchovní formu? Duši může dát jen Bůh, který je duch, neboť duše činí jakoukoliv BYTOST (rostliny sem nepatří) živou.

Citát ze zdroje Zdenka Pšeničková dne 22.10.2021, 13:16

O tom by se dalo polemizovat. Výkladů Bible je samozřejmě mnoho a každý si vybere ten, který se mu hodí.

Člověk by si řekl, že stačí "nezabiješ". A že pokud je v Bibli nemorální obsah, zkrátka Bibli zavrhneme a půjdeme jinou cestou (tak jsem to udělala třeba já). Ale to by bylo příliš snadné, takto skončit a Biblí se už nezabývat. Jsou totiž lidé, pro které je křesťanství (či židovství či islám, prostě všechna tato monoteistická náboženství jedné Knihy) důležité a ti lidé potřebují najít ve své "Knize" vysvětlení.

Pojďme se na to podívat a zjistíme, že obsah Bible není tak nemorální a druhistický, jak by se mohlo na první pohled zdát:

Máme tu příběh o zahradě Eden v Gn 2-3. Tento příběh nám dává odpověď na otázku, proč existuje nepřátelství mezi světem zvířat a lidí. Zde se člověk vydal jinou cestou. (Odpovídá se zde samozřejmě i na další otázky, třeba proč je člověk vyhnán z Ráje, proč je třeba dobývat potravu v potu tváře...)

Právě zde se ustanovují 4 základní vztahy pro lidskou existenci: Prvním z nich je vztah k zemi (..."dal vyrůst všemu stromoví (...) postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.") Tady už narážíme na první rozpor mezi tím, co říká Bible, a tím, co v praxi dělají lidé. O zemi nepečují, naopak ji využívají, ničí. Bůh ale nedal zemi člověku jako nějaký dar, který může zkonzumovat a zahodit, ale svěřil ji člověku jako něco, o co má pečovat. Už tady by se každý, kdo něco ví o ekologii, zarazil a řekl si, že podporovat velkochovy, které stojí za odlesňováním a vypalováním, asi není ok.

Ale pojďme dál. K tomu nejzajímavějšímu. Další ze 4 základních vztahů pro lidskou existenci, který je popsán v Gn 2-3:

"I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou. Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve..."

Je zřejmé, že Bůh nestvořil zvířata jako otroky lidí, s kterými člověk může zacházet s krutostí a bezcitností. Stvořil je jako společníky pro člověka. Protože nebylo dobré, aby na zemi byla jen jedna živá bytost. Je to ústřední téma Gn 2. Člověk potřebuje společenství, lidství člověka utváří jeho vztah s přírodou a s ostatními bytostmi.

V Bibli je bohužel zakotvený i určitý druhismus, to jistě. Je to logické, vždyť Bibli psali lidé. V Kočičí Bibli by nadřazeně působily kočky. Člověk je "pánem tvorstva", nikoli ale otrokářem, ale spíš správcem. Je to spíše o zodpovědnosti než o násilí. Vždyť ten, kdo vládne, vlastně slouží lidu. Tak by to mělo být. Naším úkolem je zvířata chránit, pečovat o ně, snažit se najít ztracený mír - ten, který jsme ztratili v Edenu.

Pak tady máme ještě důležitost lásky (vždycky jsem si říkala, proč tady všichni jako to hlavní vidí fakt, že jde v příběhu o muže a ženu, když je to hlavně příběh o důležitosti lásky). Čtvrtý ze základních vztahů je samozřejmě vztah mezi člověkem a Stvořitelem.

Co se týče Gen 3, je velmi zajímavá tato část: "nejzychtralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had". Z kontextu vyplývá, že se tu o všem aktérech tohoto dramatu hovoří jako o zvířatech. Neříká se "ze všech zvířat a lidí", ale jen "zvířat". Z celé Gen 2-3 vyplývá, že člověk byl stvořen jako zvíře.

Zajímavé také je, že podle tohoto příběhu, je nepřátelství, které vniklo do světa zvířat, všeobecné. Nejde jen o nepřátelství mezi člověkem a ostatními zvířaty, ale i o nepřátelství ostatními zvířaty navzájem.

Z celé Gen 2-3 vyplývá, že mezi zvířetem a člověkem není ontologického rozdílu. Všichni jsme stvoření z hlíny. Jednomu i druhému byl vdechnut "dech života".

Dále vyplývá, že zvířata byla stvořena jako lék na samotu člověka (není dobré, abys byl sám) a že zvíře je považováno za "pomoc" člověku. Zvířata vytvořil Bůh jako společníky člověku. Ale vztah "přátelství" je vzájemný. Jsi-li ty společníkem mým, jsem já společnicí tvou. Proto z této jedné věty obsažené v Gen 2, nelze činit závěr, že by tu zvířata byla jen pro nás a nikoli my pro ně. "Pomoc člověku" zde určitě není vnímána jako "ekonomická výhodnost", ale spíše jako psychická pomoc. Určitě nešlo o pomoc ve smyslu "dají nám sebe jako potravu". I v Gn 1,29-30 je to upřesněno, když se mluví o tom, že lidé i zvířata jsou určeni k tomu, aby si hledali rostlinnou potravu. Pomoc člověk potřebuje k tomu, aby zvítězil nad osamělostí. To z celého příběhu vyplývá.

Muž potřebuje ženu. Člověk potřebuje zvířata. Žena potřebuje muže. Zvířata potřebují člověka. Všichni se potřebujeme navzájem. To je podstatou. Víra je odpovědí na pocit osamělosti. A máme tu k dispozici 4 základní vztahy, které nám mají pomoci ji porazit.

 

Můžu pokračovat. O tom, že jsou zvířata Božími partnery stejně jako člověk, je zmínka ještě mnohokrát (Gn 8,1;9,9; srv. Jon 4,11). Bůh zachránil zvířata, když je nechal nastoupit do archy. I po potopě se jeho smlouva vztahuje na všechny živé bytosti.

I zvířata jsou schopna najít cestu k Bohu. Zakoušejí "mysterium tremendum a mysterium fascinosum" (Ž 104,29nn). I zvířata se na Boha obracejí se svými prosbami (Jb 38,41;J1 120; 2,22; srv, Ž 36,7).

Zajímavé je, že z toho všeho vyplývá, že zvířata nejsou zbavena svobody, a tudíž ani odpovědnosti za své morální volby.

Zvíře přistupuje k Bohu bezprostředně, neztratilo kontakt, který člověk po pádu ztratil.

 

V kontextu toho všeho se mi jeví panteismus jako celkem uchopitelná víra. Minimálně v nějakém metaforickém pojetí. Boha vážně najdeme teprve tehdy, až najdeme cestu zpět k okolní přírodě a najdeme mír se zvířaty.

Na mnoha místech je také zmíněno, že člověk bude zvířata obdivovat. Tím mu budou i pomáhat, inspirovat ho. Možná právě skrz ně najde člověk cestu zpátky k Bohu. ("Možná, že právě z toho důvodu bude člověk pozorovat zvířecí svět se zaujetím, jako by se mu pronikáním do jeho tajemství dařilo přece jen znovu nalézat cestu ke ztracenému ráji," Člověk a zvíře, stvoření Boží, Albert de Pury.)

Albert de Pury, biblický vědec, historik a dobrý filosof, napsal celou studii, ve které se pokusil najít v Bibli odpověď na tíživé otázky týkající se vztahu člověka a dalších zvířat. Byla vydaná pod jménem Člověk a zvíře, stvoření boží. Doporučuju. Shrnul v ní vše, co věřícím lidem může pomoci udržet si víru v tomto světě Věčného Holocaustu, v němž ročně povraždíme zhruba 60 miliard bytostí a systematicky ničíme zemi stvořenou Bohem (ano, další z filosofů, kterých si nadmíru vážím je I. B. Singer, židovský spisovatel, který jako první nahlas prohlásil, že Holocaust ještě neskončil).

 

Btw. Mě by opravdu zajímalo, jak je to s těmi houbami? To jsem se ještě nikde nedočetla a nikdo mi na to nedal odpověď. :)