Přísloví Šalomounova – (První sbírka)

Vstupní slovo

1 1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY

8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
11 Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ –
15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

CHVÁLA MOUDROSTI

Volání moudrosti

20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

Paterý užitek moudrosti

2 1 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
2 abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
3 jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
4 budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
7 Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
8 chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
10 Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
11 Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
12 Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
13 před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
14 kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
15 jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
17 která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
18 Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
19 Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
20 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
21 Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
22 Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.

Moudrost a bázeň Boží

3 1 Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
2 Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
3 Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
6 Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
7 Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
8 To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
9 Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
10 Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.

Cena moudrosti

11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
13 Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
14 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
15 Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
16 V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
17 Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
18 Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.

Rady a napomenutí

19 Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
20 propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
22 To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
23 Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
24 Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
25 Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
26 Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
27 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
28 Neříkej svému bližnímu: „Jdi a přijď zase a dám ti to zítra,“ když to máš s sebou.
29 Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
30 S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
31 Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
33 Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
34 Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
35 Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.

Nabytí moudrosti

4 1 Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
2 Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
3 Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
4 on mě vyučoval, říkával mi: „Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
5 Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
6 Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
9 Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
10 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
11 Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
12 Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
13 Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
14 Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
15 Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
16 Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
17 Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
18 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
19 Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
21 Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
22 Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
24 Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
25 Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
26 Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
27 Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.“

VAROVÁNÍ A VÝSTRAHY

Před cizí ženou

5 1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,
4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“
15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Před ručením, leností, ničemností

6 1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka
2 a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,
3 udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
4 Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
5 Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.
6 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
7 Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
8 opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
9 Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
10 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
11 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,
13 mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
15 Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
17 přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
18 srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,
19 křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

Před cizoložstvím

20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
21 Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
22 Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
23 Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:
24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
25 Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!
26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
27 Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
28 Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.
30 Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
31 Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.
32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
33 Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
34 Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
35 Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

Ještě o cizí ženě

7 1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
4 Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svou příbuznou,
5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
14 „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
20 Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“
21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
22 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
23 než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
24 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
27 Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

HLAS MOUDROSTI

Moudrost volá všechny k sobě

8 1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

Moudrost byla při stvoření

22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

Moudrost a Hloupost

9 1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:
5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“
7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:
17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“
18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

Přísloví (10-24) →