Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

List Židům

  • Přidáno: 09 ledna, 2013
  • Zobrazeno: 2 547 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova:

[raw_html_snippet id=”vyhledavac”]

Syn – konečně zjevení Boží slávy

1 ¹ Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; ² v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. ³ On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech ⁴ a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno. ⁵ Komu kdy z andělů Bůh řekl: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘

A jinde se praví:

,Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘

⁶ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět:

,Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘

⁷ O andělech je řečeno:

,Jeho andělé jsou vanutí větru
A jeho služebníci plápolající oheň.‘

⁸ O Synovi však:

,Tvůj trůn, Bože, je na věky věků
a žezlo práva je žezlem tvého království.
⁹ Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost,
proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj
olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘

¹⁰ A dále:

,Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
¹¹ Ona pominou, ty však zůstáváš;
nebesa zvetšení jako oděv,
¹² svineš je jako plášť a jako šat se změní,
ty však jsi stále týž
a tvá léta nikdy neustanou.‘

¹³ Kterému z andělů kdy řekl:

,Usedni po mé pravici,
dokud ti nedám nepřátele
za podnož tvého trůnu!‘

¹⁴ Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

2 ¹ Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. ² Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, ³ jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; ⁴ Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

Smysl Synova ponížení

⁵ Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, ⁶ kdežto o Synu je na jednom místě řečeno:
,Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli,
a Syn člověka, že na něj hledíš?
⁷ Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly,
pak jsi ho korunoval cti a slávou,
⁸ všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘

Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. ⁹ Ale vidíme toto, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je po utrpení smrti korunován cti a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. ¹⁰ Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. ¹¹ A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcování, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:

¹² ,Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím,
uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘

¹³ A jinde praví:

,Také já svou důvěru složím v Boha.‘

A dále:

,Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

¹⁴ Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrti zbavil moci toho, kdo smrti vládne, totiž ďábla, ¹⁵ a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí držení po celý život v otroctví. ¹⁶ Neujímá se přece andělů, ale ,ujímá se potomků Abrahamových‘. ¹⁷ Proto musil být ve všem jako bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. ¹⁸ Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Výzva k cestě do odpočinutí

3 ¹ Proto bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: ² byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ,Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. ³ Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc než li dům sám. ⁴ Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. ⁵ Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. ⁶ Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, dokud si do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.
⁷ Proto, jak říká Duch svatý:

„Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
⁸ nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru
jako v den pokušení na poušti,
⁹ kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli,
ač viděli mé skutky ¹⁰ po čtyřicet let.
Proto jsem se na to pokolení rozhněval
a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí,
dodnes mé cesty nepoznali.
¹¹ Ve svém hněvu jsem přísahal:
Nevejdou do mého odpočinutí!‘

¹² Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. ¹³ Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ,dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. ¹⁴ Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. ¹⁵ Je řečeno: ,Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ ¹⁶ Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? ¹⁷ A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? ¹⁸ A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? ¹⁹ Tak vídáme, že nemohli vejít pro svou nevěru.
4 ¹ Střesme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. ² I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali. ³ Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jako bylo řečeno: ‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, až jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět. ⁴ O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: ,I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ ⁵ Zde však čteme: ‚Do mého odpočinutí nevejdou.‘ ⁶ Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, ⁷ určuje Bůh jiné ,dnes‘. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: ,Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!‘ ⁸ Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. ⁹ Tak má Boží lid pravá sobotní odpočinek teprve před sebou. ¹⁰ Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého. ¹¹ A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
¹² Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. ¹³ Není tvora, který by se před ním nemohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Ježíš pravý velekněz

¹⁴ Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. ¹⁵ Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. ¹⁶ Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
5 ¹ Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. ² Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám se také podléhá slabosti. ³ A proto je povinen přináší oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. ⁴ Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. ⁵ Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ ⁶ A na jiném místě říká: ,Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ ⁷ Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. ⁸ Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jimž prošel, ⁹ tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, ¹⁰ když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.

Varování před ochabnutím

¹¹ O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet. ¹² Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.
¹³ Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. ¹⁴ Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.
6 ¹ Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha, ² k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. ³ Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.
⁴ Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého ⁵ a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, ⁶ a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch. ⁷ Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání. ⁸ Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
⁹ I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse. ¹⁰ Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím. ¹¹ Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje; ¹² proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.
¹³ Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: ¹⁴ ,Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.‘ ¹⁵ A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu. ¹⁶ Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor. ¹⁷ Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. ¹⁸ A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.
¹⁹ V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, ²⁰ kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

Kněz podle řádu Melchisedechova

7 ¹ Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu ² a Abraham mu z veškeré kořistí dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje. ³ Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.
⁴ Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti. ⁵ Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, tj. od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahámova rodu. ⁶ Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání. ⁷ A není sporu, že větší žehná menšímu. ⁸ Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije. ⁹ Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá. ¹⁰ Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
¹¹ Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle Áronova? ¹² Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona. ¹³ A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře. ¹⁴ Je dobře známo, že Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení. ¹⁵ To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz ¹⁶ ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života, ¹⁷ jak se o něm svědčí: ,Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘
¹⁸ Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný – ¹⁹ zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti – avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu. ²⁰ A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy. ²¹ Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: ,Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘ ²² Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy. ²³ A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. ²⁴ Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. ²⁵ Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

Nová smlouva převyšuje starou

²⁶ To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, ²⁷ který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. ²⁸ Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.
8 ¹ Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu ² v nebesích jako služebník právě svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.
³ Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť. ⁴ Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. ⁵ Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: ,Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘ ⁶ Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.
⁷ Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou. ⁸ Ale když Bůh kárá svůj lid, říká:

,Hle, přicházejí dny, praví Hospodin,
kdy s domem izraelským i s domem judským
uzavřu smlouvu novou,
⁹ ne jako byla ta smlouva,
kterou jsem uzavřel s jejich otci
v den, kdy jsem je vzal za ruku,
abych je vyvedl ze země egyptské.
Neboť oni nezůstali v mé smlouvě,
a já jsem se jich zřekl,
praví Hospodin.
¹⁰ A toto je smlouva, kterou uzavřu
S domem izraelským po oněch dnech,
Praví Hospodin:
Dám své zákony do jejich mysli
a napíšu jim je na srdce.
Budu jim Bohem
a oni budou mým lidem.
¹¹ Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra
a nebude vybízet: ,Poznej Pána‘,
protože mě budou znát všichni,
od nejmenšího až do největšího.
¹² Slituji se nad jejich nepravostmi
A na jejich hříchy už nevzpomenu.‘

¹³ Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.

První bohoslužba byla náznakem budoucích věcí

9 ¹ I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské. ² To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby. ³ Za oponou byla druhá část stánku, nazývaní nejsvětější svatyně. ⁴ Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy. ⁵ Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali víko truhly. O tom teď není třeba dopodrobna mluvit. ⁶ Od té doby, kdy bylo všecko zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu. ⁷ Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu. ⁸ Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku. ⁹ To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje; ¹⁰ jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy, platné jen do nového uspořádání.
¹¹ Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, tj. patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. ¹² A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. ¹³ Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, ¹⁴ čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.
¹⁵ Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. ¹⁶ Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil. ¹⁷ Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil. ¹⁸ Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve; ¹⁹ když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: ²⁰ „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh“ ²¹ Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní. ²² Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.
²³ To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnější obětí. ²⁴ Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. ²⁵ Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; ²⁶ jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby sovu obětí sňal hřích. ²⁷ A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, ²⁸ tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.

Dokonalá oběť Kristova

10 ¹ V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. ² Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. ³ Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, ⁴ neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.
⁵ Proto Kristus říká, když přichází na svět:
,Oběti ani dary jsi nechtěl,
ale dal jsi mi tělo.
⁶ V zápalné oběti ani v oběti za hřích,
Bože, jsi nenašel zalíbení.
⁷ Proto jsem řekl: Zde jsem,
abych konal, Bože, tvou vůli,
jak je o mně v tvé knize psáno.‘

⁸ Předně říká: .Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. ⁹ Potom však řekne: ‚Zde jsem, abych konal tvou vůli.‘ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.
¹⁰ Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
¹¹ Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. ¹² Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží ¹³ a hledí vstříc tomu, ,až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu.‘ ¹⁴ Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
¹⁵ Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:

¹⁶ ,Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu
po oněch dnech, praví Pán;
dám své zákony do jejich srdce
a vepíšu jim je do mysli;
¹⁷ na jejich hříchy a nepravosti
už nikdy nevzpomenu.‘

¹⁸ Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. ¹⁹ Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně ²⁰ cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – tj. obětováním svého těla. ²¹ Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, ²² přistupujeme před Boha s opravdovým srdcem a plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. ²³ Držíme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. ²⁴ Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. ²⁵ Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Varování před odpadnutím milosti

²⁶ Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ²⁷ ale jen s hrozným soudem a ,žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. ²⁸ Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. ²⁹ Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, již byl posvěcen, tak se vysmívá Ruchu milosti. ³⁰ Vždyť víme, kdo řekl: ,Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ,Pán bude soudit svůj lid.‘  ³¹ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
³² Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením; ³³ někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskování, jiní tím, že stáli při postižených. ³⁴ Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
³⁵ Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. ³⁶ Potřebujeme však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.
³⁷ Vždyť už jen

,docela krátký čas, a přijde ten,
který má přijít, a neopozdí se.
³⁸ Avšak můj spravedlivý – říká Bůh –
bude žít, protože uvěřil.
Kdo by však odpadl,
v tom nenajdu zalíbení.‘

³⁹ Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.

Víra je upnuta k tomu, co ještě není vidět

11 ¹ Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. ² K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
³ Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny věky, takže to, co hledíme, nevzniklo z viditelného.
⁴ Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ,ještě mluví, ač zemřel‘.
⁵ Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ,Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. ⁶ Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
⁷ Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
⁸ Abrahám věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. ⁹ Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, ¹⁰ a upínal nadějí k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. ¹¹ Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
¹² Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, ,jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu‘.
¹³ Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. ¹⁴ Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží. ¹⁵ Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. ¹⁶ Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem.
Vždyť jim připravil své město.
¹⁷ Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ¹⁸ ,Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘  ¹⁹ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
²⁰ Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna. ²¹ Jákob věřil, a když umíral, požehnal oběma Josefovým synům a poklonil se přitom k vrcholu své berly. ²² Josef věřil, a na sklonku svého života řekl, že synové izraelští vyjdou z Egypta, a nařídil, co se má stát s jeho kostmi.
²³ Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; vid+li, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu.
²⁴ Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. ²⁵ Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu; ²⁶ a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě. ²⁷ Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.
²⁸ Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených.
²⁹ Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny. ³⁰ Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. ³¹ Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelský přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.
³² Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, ³³ kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; ³⁴ zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinský v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; ³⁵ ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení.
Jiní byli mučení a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.
³⁶ Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy žalář. ³⁷ Byli kamenováni, mučeni, řezání pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.
³⁸ Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.
³⁹ A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, ⁴⁰ neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.

Výzva k opravdové vytrvalosti

12 ¹Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, ² s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. ³ Myslete na to, co všecko on musel unést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. ⁴ Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. ⁵ Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny:

,Synu můj, podrobuj se kázni Páně
a neklesej na mysli, když tě kárá.
⁶ Koho Pán miluje, toho přísně vychovává,
a trestá každého, koho přijímá za syna.‘

⁷ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? ⁸ Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. ⁹ Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? ¹⁰ A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. ¹¹ Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.
¹² ,Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘ ¹³ a ,vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.

Varování před lehkomyslností 

¹⁴ Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. ¹⁵ Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé. ¹⁶ Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. ¹⁷ Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.
¹⁸ Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před ,hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, ¹⁹ zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni. ²⁰ Nemohli totiž snést slova výstrahy:
,Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.‘  ²¹ Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: ,Třesu se hrůzou a děsem.‘
²² Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů ²³ a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, ²⁴ a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova. ²⁵ Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. ²⁶ Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ,Ještě jednou otřesu‘ nejen ,zemí‘, nýbrž i ,nebem‘. ²⁷ Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. ²⁸ Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.
²⁹ Vždyť ,náš Bůh je oheň stravující‘.

Napomenutí k věrnosti

13 ¹ Bratrská láska ať trvá; ² s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. ³ Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. ⁴ Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. ⁵ Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojení s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ,Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ ⁶ Proto smíme říkat s důvěrou:

,Pán při mně stojí, nebudu se bát.
Co mi může udělat člověk?‘

⁷ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! ⁸ Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. ⁹ Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal. ¹⁰ Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo přinášejí oběti ve stánku.
¹¹ Vždyť těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatyně jako oběť za hřích, spalují se za hradbami. ¹² Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. ¹³ Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu. ¹⁴ Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. ¹⁵ Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.
¹⁶ Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí. ¹⁷ Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.
¹⁸ Modlete se za nás. Jsme sice jisti svým dobrým svědomím, neboť se snažíme jednat tak, aby nám nemohli nic vytknout; ¹⁹ a přece vás důtklivě prosím, modlete se za mne, abych vám byl co nejdříve zase navrácen.
²⁰ A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, ²¹ nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
²² Prosím vás, bratří přijměte toto slovo napomenutí; píšu vám jen krátce. ²³ Sděluji vám, že náš bratr Timoteus je na svobodě. Přijde-li sem brzo, navštívím vás s ním. ²⁴ Pozdravujte všecky své představené i všecky bratry. Pozdravují vás bratří z Itálie. ²⁵ Milost se všemi vámi!*

*Amen

Hodnotit



Podobné příspěvky z kategorie: List Židům

List Židům

Kategorie

Archiv

Kdo je online

Profilový obrázek Vahan Hambardzumjan

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments