Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Žalmy (90-106) – Čtvrtá kniha žalmů

  • Přidáno: 11 srpna, 2012
  • Zobrazeno: 1 131 x
  • Komentáře: 0
  • Klíčová slova:

Čtvrtá kniha žalmů

PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV

90 1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!
2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.
3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“
4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:
6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.
7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.
8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.
9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.
10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?
12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.
13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit,
14 nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat.
15 Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo.
16 Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech!
17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!

KDO V ÚKRYTU NEJVYŠŠÍHO BYDLÍ

91 1 Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.
2 Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“
3 Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.
4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.
5 Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,
6 moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.
7 Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.
8 Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.
9 Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
10 nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
11 On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.
12 Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;
13 po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.
14 Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.
15 Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,
16 dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

JAK DOBRÉ JE VZDÁVAT HOSPODINU CHVÁLU

92 1 Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku.
2 Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,
3 hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost
4 při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citeru.
5 Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou:
6 Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké!
7 Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí.
8 Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni.
9 Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.
10 Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni.
11 Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil.
12 Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.
13 Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr.
14 Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,
15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží,
16 aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!

HOSPODIN KRALUJE! ODĚL SE DŮSTOJNOSTÍ

93 1 Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.
2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.
3 Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.
4 Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.
5 Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

BOŽE MSTITELI, HOSPODINE

94 1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se!
2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným.
3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat?
4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností
5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému,
6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí.
7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“
8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy?
9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?
10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět?
11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek.
12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ:
13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku.
14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí.
15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce.
16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností?
17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha.
18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.
19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.
20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?
21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole.
22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála.
23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!

POJĎTE, ZAPLESEJME HOSPODINU

95 1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,
2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!
3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.
4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.
5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.
6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.
7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!

ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU

96 1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!
2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu,
3 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,
4 neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.
5 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.
6 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho.
7 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc,
8 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho,
9 v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!
10 Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva.
11 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,
12 pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese
13 vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.

HOSPODIN KRALUJE! ZAJÁSEJ, ZEMĚ

97 1 Hospodin kraluje! Zajásej, země, raduj se, ostrovů množství!
2 Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu.
3 Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky.
4 Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči.
5 Hory se před Hospodinem jako vosk taví, před Pánem veškeré země.
6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.
7 Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí.
8 Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine.
9 Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy.
10 Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje.
11 Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.
12 Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!

ZPÍVEJTE HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU

98 1 Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!
2 Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,
3 na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.
4 Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy,
5 pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy;
6 s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
7 Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,
8 dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory
9 vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.

HOSPODIN KRALUJE! NÁRODY TRNOU

99 1 Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.
2 Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený.
3 Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň – je svaté!
4 Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.
5 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou – je svaté!
6 Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.
7 Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal.
8 Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.
9 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!

HLAHOL HOSPODINU, CELÁ ZEMĚ

100 1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!
2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!
3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.
4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

O MILOSRDENSTVÍ A SOUDU CHCI ZPÍVAT

101 1 Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.
2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě:
3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.
4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.
5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.
6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.
7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.
8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

102 1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.
2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,
21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,
22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,
23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.
24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.
25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.
26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.
27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.
28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.
29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

DOBROŘEČ, MÁ DUŠE, HOSPODINU

103 1 Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
2 Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
3 On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
4 vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
5 po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
6 Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
7 Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
14 On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
15 Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
16 sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
17 Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,
18 s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!
21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!

DOBROŘEČ, MÁ DUŠE, HOSPODINU!

104 1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
3 Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
4 Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
5 Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
6 Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
7 pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
8 Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.
17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.
24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,
26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.
27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
31 Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.
32 Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.
33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
34 Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.
35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU A VZÝVEJTE JEHO JMÉNO

105 1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,
2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,
3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!
7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi.
8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.
9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,
10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:
11 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“
12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.
13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.
14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:
15 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“
16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,
17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.
18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,
19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.
20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.
21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,
22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.
23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.
24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,
25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.
26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.
27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.
28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.
29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.
30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.
31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.
32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.
33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.
34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.
35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.
36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.
37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali.
44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

106 1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?
3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.
4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,
5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.
6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.
7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.
8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.
9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.
10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.
11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.
12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.
13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.
14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.
16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;
17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.
18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.
19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,
20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.
21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,
22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.
23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.
24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,
25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.
26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.
28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.
29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.
30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;
31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.
32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,
33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.
34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,
35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.
36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;
37 obětovali své syny a své dcery běsům.
38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,
41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.
42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.
43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,
45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.
46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.
47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.

← Žalmy (73-89)Žalmy (107-150) →

 

Hodnotit



Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments