Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Byla jsem v pekle – svědectví nebo klam?

Možná jste již četli svědectví lidí, kteří tvrdí, že byli vzatí Ježíšem Kristem do pekla, aby pak řekli světu jak hrozné to je a mohli tak lidi varovat. Tyto prožitky jsou velmi barvitě líčeny a čtenářům tuhne krev v žilách při představě, že by se měli do těchto míst věčných muk, které nikdy neskončí dostat. Například Mary K.Baxter – „Boží zjevení pekla“ líčí krutosti páchané démony na lidských duších, které naříkají, prosí o milost a pak v beznaději spílají a nadávají Bohu za jeho krutost.

Ano Bible jistě o pekle hovoří, ale prostudujeme-li Biblické souvislosti a poskládáme si mozaiku všech Biblických veršů hovořících o smrti a pekle, zjistíme že nehovoří o tom, že by peklo existovalo již nyní a že by automaticky člověk po smrti přecházel do nebe nebo do pekla a už vůbec ne o tom, že by člověk byl nesmrtelný.

Nauka, že bezbožní jsou trápeni ohněm a sírou ve věčném pekle a že za hříchy, které spáchali za svého krátkého života na zemi, budou mučeni tak dlouho, jak dlouho bude žít Bůh, je neslučitelná s Boží láskou a milosrdenstvím i s naším lidským smyslem pro spravedlnost. Přesto bylo toto učení všeobecně hlásáno a dodnes je součástí některých vyznání. Jeden učený teolog řekl: “Pohled na pekelná muka zvýrazní blaženost vykoupených. Až uvidí, jak druzí lidé, kteří byli stejné podstaty a narodili se za stejných okolností, trpí taková muka, zatímco oni se mají tak dobře, poznají, jak jsou šťastni.” Jiný prohlásil: “Zatímco bude navěky vykonáván rozsudek nad lidmi, na něž dopadl hněv, bude kouř jejich muk věčně stoupat před vykoupené, těšící se milosti, kteří nesdílejí osud zatracených a budou provolávat: Amen. Aleluja. Chvalte Hospodina!”Kde lze v Božím slovu nalézt takovou nauku? Vykoupení v nebi by museli být zbaveni lítosti a soucitu, ale i prosté lidskosti? Budou snad jejich city nahrazeny lhostejností stoiků nebo krutostí divochů? Ne, to Boží slovo neučí.

Izaiáš 65,17 – Hle – já stvořím nové nebe a novou zem; na minulé věci se zapomene, nikdo už nebude o nich přemýšlet.

Lidé, kteří hlásají uvedené názory teologů, mohou být vzdělaní, ba i čestní, podléhají však satanovým klamům. Satan je svádí, aby určitým termínům v Bibli podsouvali jiný význam, aby v textu Božího slova viděli tvrdost a zlobu, která je vlastní satanu, nikoli našemu Stvořiteli: “Jako že jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?” (Ez 33,11)

Co by z toho Bůh měl, kdybychom připustili, že si libuje v pohledu na mučení, že má radost ze sténání, výkřiků a proklínání trpících stvoření v plamenech pekla? Mohou být tak strašné zvuky příjemnou hudbou pro Věčnou lásku? Zastánci nauky o věčném pekle tvrdí, že věčné utrpení bezbožných ukazuje, jak Bůh nenávidí hřích, který ničí pokoj a pořádek ve vesmíru. To je hrozné rouhání! Má snad hřích trvat navěky proto, že je pro Boha nepřijatelný? Podle učení zmíněných teologů utrpení bez naděje na slitování přivádí trpící k šílenství, takže své běsnění projevují kletbami a rouháním, a tím stále zvětšují svůj hřích. Boží slávu nezvětší po nekonečné věky stále rostoucí hřích.

Lidský rozum není s to docenit, kolik zla napáchalo falešné učení o věčném utrpení bezbožných. Učení Bible, plné lásky a dobroty, oplývající soucitem a slitováním, tak zastírají pověry a strach. Když si uvědomíme, jak falešnými barvami satan líčí Boží povahu, nemůžeme se divit, že lidé mají z našeho milosrdného Stvořitele strach, hrůzu a dokonce ho nenávidí. Příšerné představy o Bohu, které jsou tímto učením šířeny z kazatelen po celém světě, učinily z tisíců, ba milionů lidí pochybovače a ateisty.

Mnoho lidí, pro něž je učení o věčných mukách nepřijatelné, zachází do opačného extrému. Uvědomují si, že Písmo představuje Boha jako bytost plnou lásky a soucitu, a nemohou věřit, že by vydal svá stvoření ohni věčně hořícího pekla. Protože se však domnívají, že duše je nesmrtelná, docházejí k závěru, že všichni lidé budou nakonec zachráněni. Podle nich mají všechna varováni v Bibli přivést lidi k tomu, aby se báli a poslouchali Boha, nejsou však míněna doslovně. Hříšník může rozvíjet své sobectví, nerespektovat Boží požadavky, a přesto očekávat, že ho Bůh nakonec milostivě přijme. Takové učení spoléhá na Boží milost, ale nebere vážně Boží požadavky; líbí se lidskému sobectví a povzbuzuje bezbožné, aby žili dále ve špatnosti.

Podívejme se ve světle Bible alespoň na některé z bodů popisujících  pobyt v pekle, které uvádí ve své výpovědi M.K.Baxter.

Uvádí se, že  duše žije navěky:    1 Timoteova 6,15.16 …jediný Vládce, Král kralujících a Pán panujících,který jediný má nesmrtelnost… Žalm 78, 50 – neuchoval od smrti duše jejich  Ezechiel 18,20 -Duše, kteráž hřeší, ta umře.(KP) Matouš 10,28 – Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. (KP)(komentář – Ano celou duši i tělo bezbožných Hospodin v den soudu zahubí v pekle).

Nekončící peklo se má nacházet po celou dobu v centru země….. země ale bude celá přetavena a stvořena nová a spravedlivá…

2. Petrova 3,12-13 – kteří dychtivě vyhlížíte příchod Božího dne! Nebesa se tehdy rozplynou ohněm a živly se roztaví žárem, my ale vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti.

Duše jsou v mukách ještě před dnem spravedlivého soudu?

Kdo tedy o nich rozhodl a čí je to trest, když Ježíš vyřkne soud a trest až v den soudu?

2. Petrova 2,9 – Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu.

Zjevení 22, 12-13 – A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podlé skutků jeho.

Juda 1,14-15 – Aj, Pán se béře s svatými tisíci svými, Aby učinil soud všechněm, a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.

Římanům 2,5-6 – Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího. Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.

Matouš 13,40-42 – Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude NA KONCI SVĚTA. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, a uvrhnou je do ohnivé pece Tam bude pláč a skřípění zubů..

Nekončící peklo podle výpovědi je opravdu tím spravedlivým soudem?

Každý dostane věčné odsouzení bez rozdílu toho jak žili na zemi? Ten kdo byl vrahem a byl zodpovědný za zničení mnoha životů má stejně dlouhý krutý trest, jako ten kdo Ježíši  v životě „jen“ nevěnoval  čas?

Žalm 119,160 – Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.

1. Petrova1,17 – Bůh nikomu nestraní, ale každého soudí podle jeho skutků.

Zjevení 20,8-9 – A když se vyplní tisíc let, propuštěn bude satan z žaláře svého. I vyjde, aby svodil národy, kteříž jsou na čtyřech stranách země, Goga a Magoga, a aby je shromáždil k boji, kterýchžto počet jest jako písku mořského. I vstoupili na širokost země, a obklíčili stany svatých, i to město milé, ale stoupil oheň od Boha s nebe, a SPÁLIL JE.  (KP)

Satan je vládcem pekla?

Uvádí se, že Peklo bylo stvořeno pro satana, ne pro lidi, jak je tedy možné, že satan se svými démony, který měl v pekle trpět je tam vládcem a mučí ztrápené duše? Bible neuvádí, že by měl moc vykonávat soud nad lidmi a trestat je za jejich činy, které vykonali za  svého života.

Kazatel 11,9 – Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.

Izaiáš 5,16 – Hospodin zástupů se ale soudem vyvýší, svatý Bůh se ukáže svatým ve spravedlnosti.

Zjevení 20,13-14 – A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podlé skutků svých. Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá.  (Hebrejské slovo Šeól, které se často překládá jako peklo, znamená ve slovníku – jáma, díra, hrob!!) Kdo tedy vydá mrtvé? Moře, smrt, jámy, hroby..a vše bude spolu s bezbožnými uvrženo do hořícího jezera a zem bude přetavena a stvořena nová.

Démoni mají být různých nejděsivějších vzhledů, patvarů s podobou mnoha zvířat dohromady atd., nebyli snad v nebesích krásnými anděly, kteří padli?

Sám satan byl v nebesích nejkrásnějším a nejmocnějším cherubem.

Ezechiel 28, 14-17 – Byl jsi pomazaným cherubem, určil jsem tě za ochránce. Byl jsi na Boží svaté hoře, mezi žhoucími kameny ses procházel. Byl jsi dokonalý na cestách svých ode dne svého stvoření – než jsi byl shledán zlým. Kvůli množství tvého obchodování se tvé nitro naplnilo krutostí a zhřešil jsi. Proto jsem tě vykázal z Boží hory, cherube ochránce, tebe jsem zapudil z tvého místa mezi žhoucími kameny! Kvůli své kráse zpychl jsi, kvůli své nádheře jsi moudrost zahodil. Proto jsem tě tedy srazil k zemi, před očima králů, aby tě viděli.

Trpící lidé mají v trvalých mukách proklínat Ježíše, opravdu by si to Ježíš nechal celé nekončící věky líbit a poslouchal to? Byl by přitom spolu s vykoupenými lidmi šťastný?

Žalm 37,20 – Ničemové však budou zahubeni, Hospodinovi nepřátelé vymizí, jako když trávu z pastviny pohlcuje dým.

Žalm 37, 9-10 – Bídáci přece budou vymýceni, doufající v Hospodina však zemi obdrží. Za malou chvíli ničema zmizí, ohlédneš se po něm, a už tu nebude. Zjevení 21,3-4- “Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.”

Lidé se v pekle podle výpovědi ptají Ježíše jestli toto někdy skončí, Ježíš odpovídá jen Otec ví kdy bude konec, přesto se ale zároveň uvádí, že duše jsou nesmrtelné a budou věčně v trápení a nikdy to neskončí. Bible ale hovoří že konec skutečně bude.

Zjevení Jana 20,9 – Zaplnili celý obzor, obklíčili ležení svatých i to milované město, ale z nebe sestoupil oheň a POHLTIL JE.

Malachiáš 3,19 – Hle, už přichází ten den planoucí jako pec! Všichni nadutci a všichni zločinci budou jako strniště a den, který přichází, je sežehne, praví Hospodin zástupů. NEZŮSTANE Z NICH KOŘEN ANI RATOLEST!

Duše se nemohou z pekla vracet, přesto se zjevují?

Ve svědectvích se uvádí, že duše zemřelých se nemohou vracet na svět, aby varovali své příbuzné a přátele. Mnoho duší ve výpovědi žadoní a prosí, aby mohli alespoň na chvilku, nebo poslat zprávu, to  je ale podle výpovědí v pekle přísně zakázáno. (O tom se ostatně zmiňuje i podobenství o Boháčovi a Lazarovi) Přesto se během spiritistických seancí  zjevují domnělí duchové zemřelých lidí nejen těch, kteří žili spravedlivě ale i těch, kteří za svého života udělali mnoho zla a mají přinášet poselství ze záhrobí, posílat zprávy, mnohým lidem se hýbou doma obrazy a stávají nadpřirozené úkazy, které jsou přičítány právě mrtvým. Satan je mistr lži, ale pokud se nad tím opravdu s Boží pomocí zamyslíme, nemůžeme být oklamáni. Satan totiž nedělá rozdílu mezi spravedlivými a bezbožnými.

Mrtví podle Bible spí a na světě se zjevují pouze ďábelští andělé, kteří na sebe berou podobu mrtvých lidí, které moc dobře znají a dokáží napodobit. Takto mohou s lidmi manipulovat a vést lidstvo do záhuby.

Kazatel 9,5-6 – Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla. Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.

2. Korintským 11,14 – A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.

David prohlásil, že mrtví nevědí nic. “Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.” (Ž 146,4) Šalomoun dosvědčuje totéž: “Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic.” “Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.” “Není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.” (Kaz 9,5.6.10)

Když Bůh splnil prosbu krále Ezechiáše a prodloužil mu život o patnáct let, chvalořečil vděčný král Bohu za jeho velkou milost. Ve svém chvalozpěvu uvedl důvod, proč se tak raduje: “Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost. Živý, jenom živý, vzdá ti chválu jako já dnes.” (Iz 38,18.19) Všeobecně se rozšířila představa, že spravedliví zesnulí jsou v nebi, kde žijí v blaženosti a chválí Boha nesmrtelným jazykem. Ezechiáš však neviděl ve smrti tak skvělou vyhlídku. S jeho slovy souhlasí výrok žalmisty: “Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?” “Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.” (Ž 6,5; 115,17)

Petr se o letnicích zmínil o praotci Davidovi a prohlásil, že “zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes”. “David nevstoupil na nebe.” (Sk 2,29.34) To, že David zůstává v hrobě až do vzkříšení, dokazuje, že spravedliví lidé neodcházejí při smrti do nebe. Jedině vzkříšením a v důsledku toho, že Kristus vstoupil na nebesa, může David nakonec zasednout po pravici Božího trůnu.

Apoštol Pavel napsal: “Není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.” (1 K 15,16-18) Kdyby po čtyři tisíce let spravedliví mrtví odcházeli při smrti do nebe, nemohl by Pavel říct, že kdyby nebylo vzkříšení, byli by “ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu”? Vzkříšení by totiž nebylo třeba.

“Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.” (Ř 6,23) Život je dědictví spravedlivých, smrt je úděl bezbožných. Mojžíš Izraeli řekl: “Předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.” (5 M 30,15) Smrt, o níž se mluví v těchto textech Písma, není přirozená smrt, kterou umírají všichni lidé od Adama, protože jsou hříšní. Je to “druhá smrt”, opak věčného života.

V důsledku Adamova pádu do hříchu postihla smrt celý lidský rod. Všichni bez rozdílu odcházejí do hrobu. Plán spasení však zajistil, aby všichni lidé mohli být vzkříšení. “Spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu;” “jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.” (Sk 24,15; 1 K 15,22) Z hrobů však povstanou dvě rozdílné skupiny lidí. “Všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: Ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.” (J 5,28.29) Koho Pán shledá, že jsou hodni vzkříšení k životu, jsou “blahoslavení a svatí”. “Nad těmi druhá smrt nemá moci.” (Zj 20,6) Ostatní, kteří vírou a pokáním nepřijali odpuštění, musejí nést trest za přestoupení – “mzdu hříchu”. Podstoupí trest různé délky a různého stupně – podle svých činů – a pak zemřou druhou smrtí. Bůh nemůže zachránit hříšníka s jeho hříchy, protože to odporuje Boží spravedlnosti a milosti. Ukončí jeho život, který hříšník svým přestoupením odmítl a prokázal, že ho není hoden. Žalmista volá: “Maličko, a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.” A jiný říká: “Zmizí, jako by nikdy nebývali.” (Ž 37,10; Abd 16) Pokryti hanbou zmizí v beznadějném věčném zapomnění.

Satan má moc předvést lidem zjev jejich zesnulých přátel.

Tento podvod je naprosto dokonalý; jejich vzhled, slova, hlas, všechno je předvedeno s podivuhodnou přesností. Mnohým se dostává potěchy v ujištění, že jejich milovaní se těší požehnání nebes, a aniž mají podezření, že jim tím hrozí nebezpečí, poskytují sluchu “svůdným duchům a naukám ďábla”.

Když jsou svedeni, aby uvěřili, že mrtví se opravdu vracejí, aby s nimi vešli ve styk, předvede jim satan takové, kteří zesnuli nepřipraveni. Tito pak tvrdí, že jsou v nebi šťastni, že tam dokonce zaujímají vysoká postavení, a tak se šíří blud, že mezi spravedlivými a bezbožnými se nečiní žádný rozdíl. Tito zdánliví návštěvníci ze světa duchů pronášejí někdy výstrahy a varování, jež se pak ukáží jako správné. Když tím získají důvěru, šiří potom učení, jež přímo podkopává víru v Písmo svaté. Předstírají hluboký zájem o blaho svých přátel na zemi a namlouvají jim nejnebezpečnější bludy. To, že někdy říkají pravdu a někdy mohou předpovědět budoucí události, dává jejich výpovědím zdání spolehlivosti, proto mnoho lidí ochotně přijímá jejich falešné učení a slepě mu věří, jako by to byly nejsvětější pravdy bible. Zapomínají na zákon Boží, pohrdají duchem milosti, krev smlouvy pokládají za něco nesvatého. Duchové popírají božskou povahu Kristovu a sebe vyvyšují na roveň Boha. Tak pod novým pláštíkem pokračuje arcibuřič ve svém boji proti Bohu, který začal v nebi a který je veden na zemi již téměř šest tisíc let.

Zdroj: Znamení času

3.5/5 - (6 hlasů)



Podobné příspěvky z kategorie: Články

Čas – nejdražší věc, co člověk může mít

Co říká Bible o krystalech?

Ježíš Kristus je hlavou církve

Hierarchie duchovních bytostí

Co je to rouhání, význam pojmu

Astrální cestování, lucidní snění, hypnóza

Musíme přijmout fakt, že spoustu lidí naše svědectví odsoudí

Jak zemřeli Ježíšovi apoštolové?

Jan Amos Komenský a jeho služba Bohu

Katedrála, chrám, kostel

Kategorie

Archiv

Kdo je online

Žádní uživatelé momentálně nejsou online

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
31 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Nejvíc hlasů
Inline Feedbacks
View all comments