Ježíš Kristus

Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši.

Dopis pro svědky Jehovovi

Drazí Svědkové Jehovovi
a možná i jiní členové církví,

stále dokola, podobně jako jedna skupina v Kristově době v 1. st.n.l., opakujete, že jste „ti praví křesťané“, ti dobří, lepší než ti „ze světa“, a že jste již skoro dokonalí, protože se již v tomto světě učíte dokonalosti a ovoci ducha

Ano, velmi často oplýváte těmito a podobnými výrazy.

Že ne? Nemluvím pravdu?

A neříkáte snad, když mluvíte o kdejakém Svědku: „vždyť ten nemůže být tak špatný, když je stále v „Boží organizaci“ nebo: „musí v něm být něco dobrého, když si ho Jehova vybral a přijal do své organizace“.

Co?

Farizeové, nevíte, že „pole je celý svět“? Ne jen jedna ohraničená organizace! Že na něm rostou všichni, jak plevel, tak i pšenice,  společně? Že jím je dokonce až do „času žně“?

Jak se tedy již nyní můžete pozvedat nad kohokoliv, když pouze Kristus a ženci jsou určení k tomu rozpoznat toho, kdo na tomto poli patří ke znamenité pšenici a kdo k plevelu? Dosadil ses tedy na Kristovo místo, do role dveří – určuješ kdo může vejít a soudíš ostatní před časem žně? Pak jsi tedy antikrist?!

Nevíš, že je napsáno: „já jsem dveře ovcí, všichni ti, kteří přišli místo mne, jsou zloději a lupiči…“?

A jak vůbec můžeš říci „nemůže být špatný“ nebo „je dobrý, protože si ho vybral Jehova“? Cožpak si pravý Bůh vybírá podle skutků? Neznáš písmo farizee? Pokud by si byl Otec vybíral podle zákona, nevybral by nikoho z celého lidstva! Každý totiž kdo hřeší proti jednomu písmenku zákona, zhřešil proti všem přikázáním. (Jak 2:10) Je tedy hříšníkem v celém rozsahu zákona!

Jak často hřešíme? Každý den nesčetněkrát!

Všichni jsme tudíž hříšníci. Dokonce všichni jsme naprosto stejní hříšníci.  Všichni hřešíme naprosto stejně v celém rozsahu zákona. Ať vrah, smilník nebo ty, který si myslíš, že jsi svými skutky ospravedlněn. Ani jeden není lepší a ani jeden není horší! Všichni jsme si před Bohem rovni! Totiž Bůh není stranický a neupřednostňuje jen jeden národ,  ale z každého národa (a nejsou církve také národy – lidmi ohraničené skupiny?) je mu kdokoliv přijatelný… – takže i ten ze světa, který je podle tebe ničemný, ale i ty, který se podobně jako farizeové:

a) slepě cítíš být v bezpečí v „Boží organizaci“ – stejně jako se cítili být v bezpečí oni, jako potomci Abrahama – Luk 3:8.

b) a zvláště se cítíš v bezpečí, naprosto stejně jako farizeové, prostřednictvím svých skutků, dodržování zákonů a množství tradic…

Opravdu nevíš, že skuteční křesťané nemají hranice, dveře a ani závory? (Ez 38:11) Jak tedy může být zachráněna tvá „opevněná organizace“? Tvé „ohraničené „bezpečné“ místo záchrany“?

Dle Božího slova, zde, v tomto světě, nemáme trvalé město, trvalou matku, trvalý Jeruzalém – tedy trvalou církev nebo náboženství, (Heb 13:13,14, 1Kor 4:11-13) ale vyšli jsme za Kristem hledat to skutečné město, to, do kterého se jde úzkou cestou a jdeš většinou sám a ne jak rádi říkáte se „silným“ vojskem,  s „bratry“. Naopak, cesta je úzká, není tak široká, aby po ní šlo celé vojsko.

Ano, jdeš, nezůstáváš v „bezpečí“ dočasného tábora – opevněného města. (Heb 13:13,14) A rovněž – nejsme zachraňováni silou tohoto města nebo onoho vojska, ale pouze Kristem. Není přece napsáno „jeden bude vzat a druhý zanechán“? A dále „jste jako pšenice mezi silně zapleveleným polem“? Jedná se tedy o záchranu jednotlivců, ne vojska jako celku.

A tak chodíte na shromáždění, neboť věříte, že na tomto místě – v tomto opevněném „bezpečném“ městě, je záchrana a pravé uctívání, je ale napsáno: Jan 4:21, 23

„přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.“

„přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili“

Věříte tedy v náboženství.

My naopak chceme věřit v Krista.

Víme, že uctívání není spojeno s nějakým místem, či nějakou skupinou. Uctívání není ohraničeno!

Tedy již nehledáme „pravé“ náboženství, ale Krista. Pokud zde totiž nemáme trvalé město, není ani pravé náboženství, ale pouze Kristus vede k záchraně.

Vidíte? My skutečně nemáme hranice a i tímto jsme mimo jiné svobodní… My totiž neděláme rozdíl=hranice lidmi, či skupinami, protože je jen jedno pole, jeden Kristus a jen jedna církev – a tou je pouze nebeský Jeruzalém. Dokonce neděláme hranice=rozdělení mezi dobrými a špatnými, mezi pravými a ničemnými. K tomu nyní nejsme určeni, ale naopak naším „zákonem“ je láska a milosrdenství…

Následkem toho již nevěříme v náboženství, či ve vedení člověka, ať už si říká rovnou vůdce, nebo lstivěji „vedoucí sbor“, (Mt 23:10) nebo dokonce pomazaný – tedy mesiáš, kristus… (Mt 24:23) To jsou ti vlci, kteří se dosazují na Jeho místo, (Jan 10:7,8, Mt 23:2) naprosto stejně jako usedali farizeové na místě Mojžíšově,(Mt 23:2) ale svými skutky Krista zapírají… Mimo jiné ho zapírají i svými, jak rádi říkají, skoro „dokonalými“ (mocnými) skutky a oběťmi a prohlašováním, že díky těmto skutkům jsou lepší něž ti druzí – ti, ve světě, ti, v jiných církvích, atd… A tak svévolně vytváří další hranice. (Ří 16:17,18, 1Kor 11:19)

Nezapomeň, na světě není nikoho, kdo by byl zachráněn svými skutky, a tím jsme si všichni rovni. A to je Boží spravedlnost: protože jsme všichni naprosto stejně hříšní, všichni úplně stejným způsobem odcházíme – ve smrti (hřích = smrt). Není tedy jediný, ani ten „svatý“, nebo ten „pomazaný“, či ten „věrný“, který by se zachránil skutky v tomto těle a nezemřel.  Záchrana je pouze skrze Boží milosrdenství projevené v Kristu a jeho výkupní oběti. (Řím 4:2-5)

Oběti, dary a skutky, nás nejsou schopné zachránit, pokud by byly, není již potřeba Kristova oběť! (Heb 9:9, Řím 3:20) A v žádném případě nás nezachraňuje tento skutek: vstup do nějaké organizace!

Všichni jsme stejní hříšníci a všichni zasloužíme za naše hříchy smrt!

Co nás tedy zachrání z takto marné a bezútěšné situace, kdy jsme absolutně bez šance sami nebo s pomocí druhých lidí se vymanit z lidské hříšnosti a tedy i smrti?

Nic?

Je tu jedna pravá „dobrá zpráva“…

Jak tedy zní skutečná dobrá zpráva?

Ani jeden z vás farizeů neznáte skutečnou odpověď! Pro vás je dobrou zprávou to, že jste vstoupili do jakési organizace, která vám za „dobré“ skutky slibuje život v „Novém světě“ na obnovené zemi – v ráji.

To ale není ta pravá zpráva, je to lež. Možná že i lež proti svatému duchu! Takže pozor…

Pravá dobrá zpráva zní:

„Každý kdo věří, bude zachráněn“.

Ano, každý kdo si uvědomí svou hříšnost, bezmoc a neschopnost v nápravě hříšnosti, (čiňte pokání…) a přijme tak plně plnohodnotnou Kristovu oběť za tuto svou nenapravitelnou hříšnost – a tedy tím plně uvěří v záchranu pouze skrze Krista a pouze v jeho vedení, bude zachráněn.

A to je význam dobré zprávy a to je účel oběti. To jsou ty tři důležité body ke skutečné záchraně – pokání, přijmutí oběti a víra v Krista.

Takže po Kristově úplné oběti již ne skutky, ale vírou.

Ano, div se – vody života jsou opravdu zdarma! Nepleťte se, nelze si je zasloužit skutky, nebo obětmi, ale pouze vírou (nebo neznáš tyto verše? – Řím 3:21-26 a 28, Řím 4:2,3)

Spravedlnost získáš pouze odděleně od zákona – a to vírou – skrze zákon to nedokážeš.

Kde je tedy vaše chlubení? Je pro dodržování zákona či skutků? Vskutku není oprávněné! (Řím 3:27)

A dále…

Nenechte se zavést na scestí! Ovoci ducha se nelze naučit. Nelze je budovat svými skutky. Ovoce ducha lze pouze obdržet. Obdržet skrze ducha, kterého obdržíte pouze při „znovuzrození“. Teprve pak v nás může Bůh, pokud to mu to umožníme, vykazovat ovoce ducha.

A pouze ti první z tvorstva mohou již nyní obdržet ducha. (Řím 8:19-25) To jsou ti živí, duchem zplození, ti znovu narození k věčnému životu s Kristem v nebeském království. Ti, kteří stále nebyli zjeveni. Ale k těm se přeci nehlásíte, proto na vás platí tento verš: „ostatní „mrtví“ neožijí dokud těch tisíc let neskončí“. (Zj 20:5) Ano, ti stále mrtví, kteří nejsou znovunarození – vaší řečí „ti z velkého zástupu“.

Pokud tedy ještě stále nebyli zjeveni ti první, jak můžete být zjeveni vy, ti mrtví?

A jak pak u sebe můžete hledat ovoce ducha? Pokud totiž nejste znovuzrození, nepatříte ke Kristově nevěstě, k Božím synům, k těm živým! Kde se tedy ve vás bere odvaha budovat ovoce ducha svými skutky? Skutky? Skutky ničemných lidí! Marná snaha!

Ovoce vzniká ze stromu, ale vy se snažíte o ovoce bez stromu – o ovoce z mrtvého stromu, nebo přesněji, o ovoce ze stromu, který se ještě „znovu nenarodil“. Snažíte se o ovoce svými skutky a ne Boží mocí. Nejdříve se však musí narodit strom a poté, dokonce až po dlouhé době, strom plodí ovoce. A sám Bůh mu dává růst. Proto nelze budovat ovoce, ale nejprve se tlačte a klepejte o „znovuzrození“ a poté o ducha, o Božího ducha a následně o ovoce ducha.

Nevydávejte své ovoce ze skutků za ovoce z ducha!

A jak ti vůbec někdo může slíbit život v novém světě dokud nebyli zjeveni Boží synové…?

Nehledě na to, že ti ho neprávem slibuje za vstup do nějaké organizace, za mnoho skutků, dodržování tradic a mnoho jiných přetěžkých břemen. Apoštol Pavel to přeci v dopise Římanům 8. kap. říká jasně:

„Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi;… Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena

Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme první ovoce, totiž ducha, jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.“

 

Chápete?

 

Pouze tito spoludědicové Krista, ti znovu narození, mohou mít první ovoce – totiž ducha a ti jsou již nyní odděleni (znovunarozením) od tvorstva – těch „ostatních mrtvých“, tedy těch znovu nenarozených, neznovuzrozených. Pouze oni mají život! Pouze oni jsou živí. Ale ostatní mrtví = tvorstvo, (Zj 20:4,5) neožijí dokud nebude zjevena pšenice – tedy nebudou zjeveni tito synové Boží – spoludědicové Krista, a dokonce ještě déle – dokud neskončí „těch 1000 let“ jejich vlády!

Tito „první z tvorstva“, „prvorození“, (Řím 8:28,29) jsou ale stále až do času žně skryti, je jich pomálu a dokonce jeden o druhém, dokud jsou v těle, nevědí. Nemohou. Tak to má být, nejsme určeni k tomu, abychom soudili a rozeznali, kdo je pšenice  a nebo plevel – máme „pouze“ milosrdenství a lásku ke všem…

Tak ano, i přesto, že jsme od ostatních „mrtvých“ odděleni znovuzrozením, neděláme rozdíl=hranice mezi „prvními“ a těmi „ostatními“. Mezi pšenicí a plevelem. Proč? Protože si plně uvědomujeme, že jsme se znovu narodili nikoliv díky našim skutkům, nebo díky našim přičiněním, ale pouze díky Božímu milosrdenství zjevenému v Kristu. (Ří 2:1)

Proto nemáme v ruce soud skrze zákon, ale hřích je v tom, že nevěříte v Boží milosrdenství! (Jan16:8)

Ano, ti, co žijí v těle, ti mrtví, hledají skutky pro svou záchranu. Marně. Nyní není sbírána pšenice pro život na zemi, ale nyní „celé tvorstvo“, celé pole, celý svět, roste a sténá pouze k porodu těch prvních. Těch, kteří ožijí pro život v nebi. Všechna bolest světa, všechen ten dlouhý čas je jen k tomu, aby byli nalezeni ti, které sám Bůh, již před založením světa, vyvolil (oddělil) do svého podivuhodného království.

 

Nyní mají všichni klepající naději na vstup do nebeského království, a ti, co se staví do role dveří a zavírají před vámi moji milovaní dveře do nebeského království,  jsou antikristé – ti falešní pomazaní, falešní kristové. (Mt 23:13). Ti obdrží svůj soud. Zavírají před vámi dveře i tím, že již nyní vám lživě slibují život na zemi, tím lstivě směrují vaše srdce a mysl špatným směrem, a tím vás tito lžipastýři okrádají o vaše dědičné vlastnictví. (Mich 2:2)

 

Až poté, co budou tito Boží synové zjeveni, nastane záchrana pro onen „velký zástup“, který nemůže žádný člověk, ani ten „všemocný věrný a rozvážný“ spočítat. Neboť dle Božího slova, bude ze všech národů, kmenů a jazyků – tedy nejen z jednoho národa zvaného „Svědkové Jehovovi“. (Zj 12:10, Zj 11:13)

 

Nenechte se oklamat falešnými kristy! Cožpak jsme nebyli varováni samotným Pánem?

Jestliže vám někdo řekne: „Pohleďte zde je Kristus“, nebo: „Tam“, nevěřte tomu. Povstanou totiž falešní pomazaní (=kristové) a budou dávat velká znamení (velká díla, třeba kazatelská…), aby zavedli na scestí právě vyvolené!“ (Mt 24:23,24) Nevěřte tomu! Ať si třeba říkají: „pouze u nás je Kristus“, nebo: „pouze u nás je Kristovo vedení“, (Lk 13:26-27) nebo dokonce: „pouze skrze nás vede Bůh svou organizaci“, a tím tak zapírají Kristovo vedení. Nevěřte jim!

Nevíte, že vy jste Boží chrám, a že ve vás přebývá Boží duch? (1Kor 3:16) Nevíte snad, že vy všichni jste Kristovými údy pro jeho záměry a ne jen ten, kdo se neprávem nazývá vůdcem či vedoucím?

Kde je tedy Kristus? Kristus je ve spojení s vámi. Není spojen s nějakým místem, (Jan 4:21) není zde, nebo tam, není spojen s nějakou skupinkou lidí nebo nějakou organizací – není tak ohraničen jejími hranicemi – je totiž mezi Vámi!

Oni uctívají co neznají, my uctíváme, co známe. (Jan 4:22)

Jaká je tedy záchrana? Kolik nás stojí život v nebi?

Ano, uctívají co neznají, uctívají své skutky, uctívají skutky druhých – jsou to modláři, mrtví právě díky svým skutkům.

Avšak my, milovaní, věříme v Krista a v Boží milosrdenství. Přeci my, Boží dítka, známe Boží milosrdenství. Cožpak i obyčejní lidé netolerují malým dětem to, co je u dospělých naprosto nepřijatelné? Cožpak svému batoleti vyčítáte, že se neumí vymočit? Kaká, prdí, zvrací, krká, kdy a kde ho to napadne? Vyčítáte mu snad, že nepracuje? Že se o sebe neumí postarat? Že vás neposlouchá? Že vás nechválí? Dostatečně o vás nemluví s druhými? Že vám nezpívá oslavné písně? Že vás dostatečně nectí? Že nechodí pravidelně na určené místo uctívaní? Že dostatečně nestuduje? Že…

Ne! Milujete ho, přes všechnu jeho slabost a omezení, která má. Dokonce by vás ani nenapadlo mu něco takového vyčítat. Vždyť je to malé miminko!

Ničemové, co to děláte z mého Boha? Rozmazleného, nedokonalého, nedospělého nebo snad nezpůsobilého otce, který vyžaduje skutky, jež mu nejsme schopni dát? Pokud tedy my ničemní červíci dokážeme odpouštět a milovat ty naše maličké, vážně si myslíte, že od nás Bůh již dnes očekává dokonalost? Naprosto ne! Miluje nás za každou maličkost, kterou nevědomky uděláme. Mnohé, co dítě udělá je pro jeho rodiče roztomilé. Mnohé, ne-li všechno rodiče odpouští. Oč více náš nebeský Otec!

A tak na nás pohlíží náš Bůh: vždyť to jsou má miminka, mé milované děti. Kdo je může odsoudit?

Jaké pak chcete dělat skutky, když sám Bůh poslal Krista v nezměřitelné a bezmezné lásce, abychom se stali jeho dětmi a on nám vše odpustil a to úplně ZADARMO! (Jan 4:10,14, ZJ 21:6, ZJ 22:17)) Je to proto, že je to náš Otec!

Proč mu chcete platit za něco, co nám ze své nezměrné lásky dává zdarma? Proč znevažujete jeho dar? Nebo z něho chcete udělat Otce, který vyžaduje, aby jeho děti pro něj shromažďovali? (2Kor 12:14) Pak nejste Jeho děti, ale otroci. Ano, jste ti ostatní mrtví, kteří neožijí dokud neskončí těch tisíc let.  Nepochopili jste význam oběti našeho Pána, prvorozeného ze všech znovuzrozených bratrů. Dokonce tuto oběť nepřijímáte a snažíte se jí nahradit svými „mocnými“ skutky a velkými znameními.

Nerouháte se tak proti Božímu duchu? Cožpak lze obstát skutky proti duchu?

Netoužil snad Ananiáš s manželkou po „mocných skutcích“ a mylně se domníval, že mu skutky přinesou záchranu? (Sk 5.kap) Ano, Ananiáš podobně jako většina dnešních „křesťanů“ a zvláště „Svědků“ si zakládá na skutcích a klame Boha tím, že je staví na roveň Kristově oběti.

Všechny naše oběti a skutky jsou však vždy nedostatečné a marné!

Podobně Ananiášova oběť byla nedostatečná a marná. A teď pozor „skutkaři“, byla nedostatečná proto, že si ponechal něco z ceny pole? Nikoliv! Stejně nedostatečná by byla  i kdyby předložil celou hodnotu. Petr to jasně říká. (Sk 5:4) Pole bylo jeho, kdyby byl býval věnoval desetinu z ceny pole, bylo by to pěkné. A i kdyby dal cenu celého pole, bylo by to úplně stejně pěkné, ale nikdy ne zachraňující, nebo zvyšující jeho postavení před Bohem.

On ale nepochopil moc oběti našeho Pána. Že veškeré skutky, oběti a dary nejsou schopné nás zachránit. (Heb 9:9) Doufajíce v moc skutků předložil v jeho lidských očích velikou hodnotu, ale marnou v Božích očích. Ano, v lidských očích soudících dle skutků by vypadal jako „dobrý křesťan“, podobně jako vypadají ti, kteří předkládají množství skutků… (třeba v podobě hodin strávených ve službě…) Stejně jako Ananiáš doufají v odměnu za to, co darují, ale nikdy nedají plnou oběť. Nemohou. To prostě nelze. Chovají se tak podobně jako Ananiáš, protože ten nepochopil Boží milosrdenství skrze Krista a neuvědomil si, že je jeho oběť před Bohem tak i tak marná, a dokonce oklamal Boha tím, že si něco z toho „velkého“ bohatství nechal. Podobě se klamou ti, kteří si myslí, že Bohu předkládají „dobrou, dokonce plnou oběť“ (Mt 23:23) a „dobré skutky“, a že za ně obdrží odměnu a skrze ně budou zachráněni. Staví tak na špatných stavebních kamenech – na svých skutcích. Jsou samospravedlivými – naprosto stejně jako byli farizeové.

Ale tím dokonalým základním kamenem je Kristus!

To je ta skála, která nezklame a zůstává, když tvé skutky selžou.

Kristus plně zaplatil můj i tvůj dluh v dodržování zákona,  činění skutků a plnění obětí, proto již nejsme otroci zákonů, skutků a obětí – a to je ta dobrá zpráva, to je to jeho lehké břemeno – to je ten základ pro život, který je ZDARMA.

Každý totiž, kdo věří v Kristovo jméno bude zachráněn! Zdarma nám slibuje vodu života… Kristu totiž nepřišel volat spravedlivé, tedy ty samospravedlivé prostřednictvím dodržování skutků, tradic a zákonů, ale nás hříšníky. To je ten opravdový zachránce, který přišel k nám hříšným, kteří nevěříme ve své skutky nebo ve skutky druhých, ale v Něj.

Jaká byla reakce na Ananiášovo jednání? Petr okamžitě správně zareagoval. Poznal totiž, že Ananiáš chtěl skutky dokázat svou spravedlnost, chtěl být ctěn, pro své skutky. Petr rychle odhalil hřích proti svatému duchu. Jako zábrana proti kvasu farizejství, kvasu skutků, kvasu modlářství ke skutkům, spěšně zarazil bláznivý počin tohoto muže…

Komu chcete dokazovat skutky svou spravedlnost?

Neklamte Boha! Vaše skutky nejsou nad roveň oběti Krista.

Ananiáš totiž nemusel dát vůbec nic a stále by byl schválený, stál by před Bohem na úplně stejném místě jako Petr, či Pavel.  Ano, nemusel dát nic! (Sk 5:4)

Vždyť Kristus již plně dal a všechny naše účty, jak ty minulé tak i ty budoucí, složil za nás.

A to je moc Božího milosrdenství skrze Krista, které je rozdáváno ZADARMO. Tak proč stále vyhledáváte skutky pro svou záchranu nebo ještě mnohem hůře – vyžadujete je po druhých?

A to je naše moc. Již nejsme pod zákonem, takže „nemusíme“, jsme svobodní. Nemusíme, ale můžeme, ale to naše postavení před Bohem nezlepší – my už jsme byli jednou provždy vykoupeni. Proto nenechte se svazovat těžkými břemeny těmi falešnými mesiáši – falešnými pomazanými, vůdci a vedoucími, nebo těmi samospravedlivě nazvanými, „věrnými a rozvážnými“.

Musíš sloužit? Musíš dělat to a to? Nemusím. Pleteš  se. Kristus to za mě učinil. Kristus za mě sloužil. Kristus to vše plně učinil. Zaplatil za mě v plné míře a ještě mnohem více. Ano, milovaný náš Kristus a milovaný náš Bůh, který nám ho poslal.

Cítíte tu úlevu? Cítíte jak všechna svá těžká břemena, pocity hříšnosti, nedodržovaných zákonů a tradic, ano, ty pocity nedostatečnosti můžete uvrhnout na Krista, který již zaplatil? Jak sám řekl: Jeho břemeno je lehké a znamená pouze jedno „věř“. (Jan 5:24)

A to je pravý KRISTUS, který přišel k nám k hříšníkům, nikoliv k vám spravedlivým – samospravedlivým farizeům dle dodržování zákonů a předepsaných skutků, ať už jsou jakkoliv mocné.

A k čemu nás tedy může podněcovat znalost těchto věcí? Přece k tomu, že můžeme a chceme.

A když „můžeme a chceme“ tak je to dobrovolné, není to povinné, a proto to není břemenem. Jsme volní. Dáme jen tolik kolik chceme. Není zákon kolik máme dát, protože dáváme kolik chceme.

Jeden dá to, a druhý zase třeba nic. Přesto mezi námi není rozdíl, a kde není rozdíl tam není ani soud! Tam zůstává jen bratrská láska a milosrdenství.

Nikdo nám to, co dáme nepočítá, protože pouze otrokům je mzda počítána jako dluh. (Řím 4:4,5)

Kde jsou ta vaše břemena, tradice a skutky farizeové? Počítané, ostře sledované hodiny strávené ve „službě“, (Mt 23:15), počty studií, návštěvníků shromáždění, předaných publikací, honba za rekordním počtem návštěvníků „památných slavností“…

To je břemen, to je tradic, co?

Ano, kdyby Ananiáš chtěl, chtěl by z vděčnosti, ne pro skutky, a pak by dal jen kolik by chtěl a bylo by to Bohu přijatelné, ale nebylo by to nic navíc, protože ke Kristově oběti již sami nic navíc přidat nemůžeme. A jak je vidět i z Ananiášova příkladu:

Přidávat skutky a oběti ke Kristově oběti a hledat za to odměnu, je hříchem proti svatému Božímu duchu.

Přestaňte proto druhé soudit dle skutků a požadovat skutky od druhých. Darujte ty své, ale nestavte tyto skutky nad Kristovu oběť. Nestavte se skutky nad druhé! Vždyť skutky nemají smysl vzhledem k záchraně. Pokud chcete dávejte je pouze ze vděčnosti. Pouze tak jsou Bohu přijatelné.

Co nám tedy zbývá? Ano je to pouze bratrská láska a milosrdenství, (Mt 10:8, Mt 5:7, Mt 9:13, Mt 12:7) protože ten, co má mnoho skutků a roven tomu, který nemá žádný. Dokonce je roven tomu. který je „největším hříšníkem světa“. Proto všem vše odpouštějte, protože všichni jsou stejně znečištění, ale pouze díky Božímu milosrdenství mohou být zadarmo umyti.

Uvědomujete si tu nezměrnou moc oběti Krista?

M., Česká republika, r. 2014

*Všechny mé články je možné volně šířit pouze pod podmínkou zachování plného neupravovaného znění a s uvedením této poznámky a této kontaktní mailové adresy: save(Replace this parenthesis with the @ sign)centrum.cz

4.8/5 - (9 hlasů)



Podobné příspěvky z kategorie: Vaše vložené články

Co je Království Boží?

Konec velkého Babylónu a záchrana věrných

Boží soud a šelmy

Strom poznání dobrého a zlého

Virus a bědy

Velký Babylón

Velké soužení

Virus a znamení konce

Dopis Svědkům Jehovovým II.

Soud s nadpozemskými vládci I.

Kategorie

Archiv

Kdo je online

Žádní uživatelé momentálně nejsou online

Pokud nejste registrovaným uživatelem, potom váš komentář se musí schválit správcem webu
a to z bezpečnostních důvodu, aby se nejednalo o reklamu, nebo spam.
Sprosté urážky, slovní napadení, nebo nebiblické bludy budou vymazány.

Odebírat
Upozornit mě
guest
5 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Nejvíc hlasů
Inline Feedbacks
View all comments