„A já ti říkám, že ty jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekla ji nepřemohou“ (Mat 16:18)

„A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. “  (Mat 28:20)

„Věčná“ pře o tom, čí církev je ta pravá. Někdo řekne: „ta má je dva tisíce let stará a proto musí být ta pravá“. Jiný snad odvětí: „ale ta má neprovedla tolik zla ve jménu Pána“.

Jak moc důležité je být v pravé církvi? Jaké náboženství je to „pravé“? Věřím v pravé náboženství? A o které „církvi“ Ježíš hovořil, když slíbil, že jí „brány pekelné“ nepřemohou?

Víme, že máme jednoho Otce, který je v nebi. Boží slovo o něm říká: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Co to znamená? Jistě si uvědomujeme, že Bůh není spojen s žádným pozemským místem, chrámem, městem, modlou, atd. Potvrzuje nám to kontext uvedeného Jana 4:20-24:

„Naši praotcové uctívali na této hoře; ale vy říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde se má uctívat.“ Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo: Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě“ „Přichází však hodina, a je [již] nyní, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové [lidi], aby ho uctívali.  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“

Kristus tedy hovoří jasně: „uctívání Boha není spojeno s žádným místem“, ale v duchu, ve skrytu, můžeme Boha uctívat kdekoliv na zemi. Nebo není snad napsáno:

„Ale ty, když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje, a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci, který je vskrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí.“ (Mt 6:6)

Ano, máme tedy jednoho Otce, který není omezen (ohraničen) žádným pozemským místem nebo nějakou lidskou skupinou.

Církev je často, jak v písmu, tak i samotnými „křesťanskými“ církvemi, připodobňována k „matce“ či „ženě“. Apoštol Pavel proto jasně připomíná:

“Ale Jeruzalém nahoře je svobodný a on je naše matka.” (Gal 4:26).

Nyní jasně vidíme onu symboliku. Církev je skutečně symbolizována: městem (Jeruzalém, Sion) a matkou (nebo ženou). A apoštol Pavel proto opět zdůrazňuje:

“neboť zde nemáme trvalé město, ale s opravdovostí hledáme to budoucí“. (Heb 13:14)

Ano, budoucí Jeruzalém. Takže naprosto stejně jako je Bůh Duch, je v nebi a není spojen s žádným místem na zemi, je naší matkou nebeský Jeruzalém, tedy duchovní CÍRKEV, která není omezena či ohraničena pozemskou církví. Pozemské církve se všemi jejich hranicemi a rozdíly jsou jen lidské výtvory, které s pravou CÍRKVÍ nemají nic společného.

A tak ti, kteří si dnes říkají “křesťané” a zakládají svou víru na lidech, pozemské církvi, či náboženství, mají jinou matku, o které je řečeno: „Velký Babylon, matka nevěstek” (Zj 17:4). Ano, to nejsou “panny”, které důvěřují v Krista, ale jsou “nevěstkami”, které mají víru v lidské náboženské uskupení. Pavel proto také mluví o „dětech svobodné“ a „dětech otrokyně“:

„Nicméně, co říká Písmo? „Vyžeň služku a jejího syna, neboť syn služky jistě nebude dědicem se synem svobodné.“ „Bratři, proto nejsme dětmi služky, ale svobodné.“

Pavel si jasně uvědomoval rozdíl mezí „pravou CÍRKVÍ“, která v žádném případě není částí tohoto světa a církvemi pozemskými, které navíc mezi sebou neustále staví hranice! Ano, ohraničené pozemské církve a náboženská uskupení vytvořili lidé, nikoliv Bůh!

Proč? Pro nedostatek víry v Krista, jako jediného prostředníka k Bohu, neboť tito „křesťané“ dodnes potřebují pozemskou „matku“ jako prostředníka! Potřebují lidské prostředníky, lidské učitele! (2Tim. 4:3) Jejich víra je totiž založena na hmotném a viditelném. 

Kterou církev tedy nepřemohou „brány pekelné“? Tu jedinou pravou, která je v nebi a není vidět! Potvrzuje nám to i příchod „pekelného“ – Goga z Magogu, o němž je řečeno:

„Vyjdu proti zemi otevřené venkovské krajiny. Přijdu na ty, kdo nejsou nijak rušeni, kdo bydlí v bezpečí, kdo všichni bydlí beze zdi a nemají ani závoru a dveře“. (Ezekiel 38:11)

Ano, to je ta pravá církev, kde je jeden Bůh, jeden Kristus, jeden křest a jedna víra. (Ef. 4:4-6) Je to ta v nebi, které si nezakládá na členství v pozemským organizacích, ale na neviditelném označení, které závisí na Bohu, který se smilovává.

Pokud vám nestačí usvědčující slova apoštola Pavla, poslechněte samotného Krista:

„Mé království není z tohoto světa“. (Jan 18:36)

„Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa“. (Jan 17:16)

Chcete znát rozdíl mezi skutečnou CÍRKVÍ a tou ANTICÍRKVÍ?

Jedni totiž řeknou: „Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Jděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte nezákonnosti.“ (Mt 7:21–23)

A ti druzí: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizího, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě?  Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a šli jsme k tobě“ (Mt 25:37,38)

Opět jsme tedy u církve, která je založena na lidech, skutcích – tedy hmotných (viditelných) věcech – to je ta antikristova, zvaná také VELKÝ ZMATEK. Obrovský Babylón všech pozemských „křesťanských“ církví a náboženských společností. Ta druhá je naopak tou nebeskou, kde věřící došli spravedlnosti skrze toho, kterého Bůh poslal. Přijali totiž lehké břemeno Krista a „nejsou nijak rušeni“ a „bydlí v bezpečí“, protože vešli do „Božího odpočinku“… Je to jasně patrné z jejich slov, neboť nezakládali svou záchranu na „mocných skutcích“, ale naopak si vůbec neuvědomovali, že nějaké skutky milosrdenství projevovali.

Vězte tedy, že pravé náboženství neexistuje. Existuje jedna pravá CÍRKEV a tou je svobodný Jeruzalém, který není na zemi, ale v nebi. K němu však nepřináležíme tělesně, ale duchovně. Proto na sobě nemáme žádný viditelný cejch ( členství v nějaké pozemské církvi – on je „katolík“, on je „evangelík“, on je „jehovista“), ale neviditelnou pečeť, která je od Boha a která v nás provádí Boží dílo (skutky) nezávisle na naší vůli. (Zj 7:3, 2Kor 1:22, Ef 1:13, Ef 4:30) Neboť jsme se svobodně vzdali své vůle, síly a moci, ale vložili „pečeť“ na to, že se má dít vůle Boží. (Mt 6:10)

Milan H.

save(Replace this parenthesis with the @ sign)centrum.cz
zachranazdarma.webnode.cz